Před necelými deseti lety vznikl někdejší švédský bittorrentový tracker The Pirate Bay. Už dekádu názorně ukazuje naprosto marný boj úřadů proti fenoménu jménem warez.
Populární bittorrentový katalog The Pirate Bay letos na sklonku léta oslaví své desáté narozeniny. Kdyby se udělovaly ceny za nejhouževnatější web, pohár vítěze by nesporně patřil právě Pirátské zátoce, která už od svého počátku vzdorovala žalobám autorských svazů, jedné velké razii a v posledních letech pak nebývalému tlaku, který vedl k blokaci The Pirate Bay v mnoha zemích, nicméně ruku v ruce s tím i k popularizaci a nárůstu počtu surfařů, pro které se stala zátoka denním chlebem.
Generace Napster
Vše začalo na sklonku minulého století, kdy se stále mladá internetová komunita začala seznamovat s novým způsobem distribuce dat. Soubory už nebylo třeba stahovat z konkrétního webového serveru, který tak byl snadno přetížený, ale zájemci si data vyměňovali navzájem, tedy peer-to-peer (P2P). Na počátku řetězce byl člověk, který měl na počítači třeba MP3 nahrávku. Ten, kdo tuto nahrávku chtěl také, se pomocí speciálního softwaru spojil s jeho počítačem a prostě ji získal. Za nějaký čas už mělo nahrávku sto lidí a dalších tisíc si od nich soubor průběžně stahovalo, čímž se z nich samotných stalo úložiště původního souboru, respektive klidně jen jeho části. Tak vznikl Napster, Direct Connect a další.
Klient Napsteru pro Linux v akci (Zdroj: Linux Planet)
Napster propojil soukromé hudební sbírky milionů lidí do jednoho obřího katalogu, který byl dostupný každému, kdo si stáhl jednoduchý program. Hudební P2P síť způsobila senzaci a autorské svazy a vydavatelské domy tehdy ještě mohly zareagovat a vytvořit nové obchodní a distribuční modely. Když to tehdy dokázala trojice programátorů s Napsterem, pro velké korporace to nemohl být problém. To se však nestalo, autorské svazy přešly do úspěšné ofenzívy a Napster v letech 2001 až 2003 postupně ukončil svůj provoz a nadobro zanikl.
Král je mrtev, ať žije král... Tedy Bram Cohen
Napster sice skončil, ale ve světě P2P se stal pravý opak. Na internetu se objevila celá plejáda nových P2P systémů na sdílení muziky jako třeba Kazaa a těšily se stejné popularitě jako současná úložiště. Jestli dnes internet velkou měrou patří webům jako Ulož.to, před deseti a více lety to byla právě Kazaa.
P2P sítě používaly různé proprietární protokoly, v tichosti tu ale vznikal ještě jeden relativně okrajový, který měl později dobýt svět. Jeho autorem byl programátor Bram Cohen a světlo světa spatřil v létě 2001. Jmenoval se BitTorrent.
Oficiální klient bittorrentové sítě
Cohen nebyl byznysmen, ale programátor. V roce 2004 se tedy spojil s Ashwinem Navinem, který dříve pracoval třeba pro Goldman Sachs a Yahoo, a dali život nové společnosti BitTorrent Inc., která dnes produkuje populární stejnojmenný klient, jeho prémiovou verzi Plus a také odlehčený μTorrent. Samotný protokol je ale k dispozici i ostatním programátorům, bittorrentových klientů je dnes tedy k dispozici celá hromada.
Decentralizovaná bittorrentová síť potřebovala k životu trackery, tedy servery, které zprostředkovávaly prvotní spojení mezi uživateli a nabízely i katalog se samotným obsahem. V roce 2002 tak spatřil světlo světa jeden z prvních velkých torrentových katalogů, slovinská Suprnova, po jejímž útlumu na něj navázala obrovská a dnes už také reformovaná Mininova.
Švédové touží po skandinávském doupěti
Svůj vlastní tracker a katalog nicméně chtěli také Švédové, kteří toužili vytvořit jedno centrální místo, na kterém by mohli navzájem sdílet hudbu, filmy i software všichni ve skandinávském regionu. Myšlenky se chopilo dnes už neaktivní uskupení Piratbyrån a 15. září 2003 iniciovalo spuštění The Pirate Bay.
Ačkoliv dnes přes veškeré snahy o jeho omezení patří k nejnavštěvovanějším webům na světě, původně se měl orientovat skutečně pouze na tamní region. Tomu odpovídalo i tehdejší technické zázemí, samotnému trackeru totiž ke štěstí stačil svého času dokonce notebook s Celeronem, který pracoval jako server.
Tracker pro The Pirate Bay nejprve běžel na počítači v Mexiku, který patřil firmě, pro kterou pracoval Gottfrid Svartholm. Po několika měsících už tracker operoval ze Švédska a jako server posloužil běžný notebook Fredrika Neije. Teprve později přišly na řadu lepší servery, sic v běžných počítačových bednách. Jeden z nich (na obrázku) je dnes součástí expozice muzea v Linköpingu.
Jelikož byla prehistorická Pirátská zátoka otevřená všem zájemcům, brzy se ukázalo, že většinu provozu vůbec netvoří Skandinávci, ale celosvětová P2P scéna, která skrze Pirate Bay na sklonku roku 2004 sdílela už 60 000 souborů.
Pirátská zátoka se globalizuje
Zakladatelé a provozovatelé zátoky Peter Sunde, Fredrik Neij a Gottfried Svartholm se tedy v roce 2005 rozhodli k ráznému kroku a celý web přeložili do několika jazykových verzí. Odehrálo se tedy to samé, jako by se světu otevřelo třeba české Ulož.to nebo tuzemský CzTorrent a staly se z nich globálně populární weby.
Úspěchu The Pirate Bay si však brzy všimli hudební vydavatelé a otrkaní z nedávného souboje s Napsterem začali tlačit na švédské úřady, ať si doma udělají pořádek. Jenže to nemohlo fungovat.
V roce 2004 se The Pirate Bay orientoval pouze na švédskou komunitu. Světu se díky překladu otevřel až následující rok. (Snímek: Archive.org)
První krize: Zátah
Pirátská zátoka nevznikla primárně jako byznys, ale opravdu jako pirátská a tedy hlavně názorová iniciativa. Pozice Piratbyrån byla silná a položila základy pozdější první pirátské strany na světě, švédské Piratpartiet, která je modelovým základem pro ostatní „dcery“ rozeseté hlavně v Evropě a to včetně České republiky.
Provozovatelé se tedy zvýšeného tlaku ze strany úřadů nezalekli a stejně tak ignorovali i žádosti o výmaz nahlášeného warezu. Nicméně stejně tak neustoupily ani úřady a 31. května 2006 došlo k slavné razii ve švédském datacentru, kde své servery hostoval také The Pirate Bay.
Zátah na The Pirate Bay podle průmyslové kamery
Šedesát policistů zabavilo výpočetní techniku zátoky a navenek se mohlo zdát, že se TPB zapíše do historie pouze jako další warezový experiment té doby – stejně jako Napster o několik let dříve. Jenže se stalo něco úplně jiného a 31. květen je od té doby ve warezové scéně vnímaný jako jedno z nejvýznamnějších výročí.
Úřady sice získaly servery, The Pirate Bay se však přeci pohybuje v digitálním světě, po pouhých třech dnech výpadku tedy došlo k jeho novému spuštění na novém místě, na nových serverech a s novým logem, ve kterém si autoři dělali legraci z Hollywoodu, na který mířili velkým dělem.
Globální úspěch
Fenomén pirátů jakožto hnutí se díky demonstracím ve Stockholmu poprvé dostal do širšího povědomí a tisku a opět z toho těžil hlavně samotný tracker The Pirate Bay, jehož návštěvnost rostla raketovým tempem. Ostatně tento efekt se později opakoval ještě mnohokrát – naposledy loni, kdy britské soudy přikázaly operátorům blokovat přístup na weby zátoky. Co se stalo? Napsala o tom všechna média a na stránky The Pirate Bay naopak zavítali i ti, kteří doposud netušili, oč se vlastně jedná. Záhy na to se na internetu objevila hromada proxy serverů, které blokaci snadno obešly, a piráti opět zvítězili.
The Pirate Bay jak ho znáte dnes
Druhá krize: Soud se zakladateli a správci
Rok 2006 a první velký střet s úřady však byl pouze zdánlivým úspěchem. Hudební a filmová vydavatelství se totiž s novou situací samozřejmě nehodlala smířit a rozpoutala vlnu žalob, která vyvrcholila v roce 2009 soudem s trojicí původních provozovatelů zátoky a jedním z investorů Carlem Lundströmem.
Spadla klec. Sunde, Neij, Svartholm a Lundström byli odsouzeni k ročnímu vězení a tučné pokutě 46 milionů švédských korun. Záhy se sice roztočilo mnohaleté kolečko odvolávání, které tresty trošku pozměnilo, a využívání všemožných právních cestiček švédské legislativy, nicméně se zdálo, že toto už The Pirate Bay opravdu nerozdýchá.
Demonstrace na podporu obžalovaných během prvního dne soudního procesu
Všichni tehdy psali o tom, že je TPB na prodej, a když jednání zkrachovala, většina nejspíše předpokládala, že to bude definitivní tečka. Jenže se to prostě nestalo. Pirátská zátoka opět vstala z mrtvých, vypnula starý tracker a proměnila se pouze v torrentový katalog, který dnes čítá něco málo přes 5 milionů magnetických odkazů na soubory, které poletují v bittorrentové síti.
Třetí krize: Bojůvky o lokální trhy a domény
Nastalo další období bojůvek s autorskými svazy, které se tentokrát přesunuly do konkrétních zemí. Pokud Hollywood nedokázal zasáhnout přímo srdce zátoky, začal útočit na jeho končetiny. Autorské svazy tedy poslední roky slaví úspěchy při blokaci přístupu k serverům TPB z nejrůznějších států včetně zmíněné Británie a stejně tak tlačí na doménové operátory a hostingové společnosti, aby s Pirátskou zátokou rozhodně nespolupracovaly.
The Pirate Bay se nicméně přizpůsobil i těmto novým podmínkám. Z důvodu co nejsnazší migrace mezi datacentry se plně virtualizoval a z domén spravovaných v USA (ORG, COM) z bezpečnostních důvodů přešel na domovskou doménu SE. Jenže ani tam nebylo bezpečno, před pár týdny tedy zamířil na grónskou doménu GL. Tamní operátor nicméně zareagoval velmi rychle a bittorrentový katalog o doménu přišel během jediného dne. Následovala islandská doména IS, nicméně ani tam se nakonec The Pirate Bay příliš neohřál a momentálně sídlí na doméně SX, která patří území Sint Maarten, tedy holandské částí ostrova Svatý Martin v karibské oblasti. Ani tato doména ale není dostatečně bezpečná, nizozemská jurisdikce totiž rozhodně není přítelem pirátů, i tato destinace tedy bude nejspíše pouze dočasná.
Přichází čtvrtá a definitivní krize?
Suma sumárum, The Pirate Bay nyní sídlí na doméně thepiratebay.sx a jeho šifrovaná SSL verze je pak i nadále dostupná na adrese https://thepiratebay.se. Mraky se nicméně opět stahují a zdá se, že se Hollywood připravuje na další velký spor, který by mohl serveru tentokrát definitivně zlomit vaz a tedy dokončit to, co se v roce 2009 příliš nepodařilo.
Úřady dokázaly rozbít jednotlivé služby, nikoliv jev
I kdyby ale TPB opravdu jednou skončil, se samotnou šedou sférou internetu to asi nic moc neudělá. Přes masivní boj proti warezu všeho druhu v posledních patnácti letech je totiž třeba konstatovat, že se ze strany úřadů jedná o naprosté fiasko. Pád Napsteru v roce 2001 sdílení neukončil, ale naopak nastartoval. Úřady v posledních deseti letech sice uzavřely hromadu trackerů, dokázaly utlumit kdysi obří Mininovu a všemi možnými pákami tlačí na The Pirate Bay, ale BitTorrent jako distribuční protokol podle analytiků z Palo Alto Networks přesto tvoří více než 3 % veškerého datového provozu na internetu. Jistě, protokol se používá i ke zcela legálním přenosům, ale většinu provozu beztak tvoří právě warezové torrenty.
BitTorrent je nejčastějším prostředkem pro sdílení dat na internetu a jedním z největších motorů každodenního datového toku internetu (Zdroj: Palo Alto Networks)
Správci autorských práv nakonec prohráli i na poli klasických webových úložišť. Loňský rok byl sice ve znamení zastavení Megauploadu a několika dalších služeb, nicméně s celým warezovým trhem to jen lehounce zatřáslo – bylo to jen letmé připomenutí toho, že tato činnost není úplně košer a jelo se dál. Dostupnost warezu je dnes totiž oproti loňskému roku úplně stejná – lidé jsou flexibilní a rychle si našli nové cestičky.
Velkou měrou pomáhá i Google, který The Pirate Bay i přes masivní žádosti o výmaz odkazů indexuje přímo skvěle. Google ví o 2 milionech torrentů na thepiratebay.se a stále indexuje na čtvrt milionu těch na doméně thepiratebay.is, kde služba strávila nějaký týden.
A tak se opravdu zdá, že veškeré snahy o zničení warezové scény jsou naprosto zbytečné, trhlinu po ukončené službě totiž brzy zacelí zase něco nového; jen další klon, nebo rovnou zcela nová technologie třeba právě jako BitTorrent.
Na závěr ještě povinná poznámka pod čarou. Zatímco stahování chráněného audiovizuálního obsahu pro vlastní potřebu se u nás zatím nekriminalizuje (ačkoliv některé platné mezinárodní úmluvy by to teoreticky mohly umožnit), používáním BitTorrentu pro stahování filmů a muziky už opravdu porušujete autorský zákon. Během stahování totiž již stažená data automaticky sdílíte ostatním zájemcům v bittorrentové síti, čímž se sice zlepšuje dostupnost informací, ale zároveň se už jedná o pirátskou distribuci autorsky chráněného obsahu, i když se třeba jedná pouze o jeho část.
