Jan Mühlfeit: Hrál jsem patnáct let „Premier League“

Jan Mühlfeit, nejvýše postavený Čech, který působí v americké softwarové společnosti Microsoft, se rozhodl ke konci roku odejít z funkce reprezentanta pro Evropu. „Rozhodl jsem se zcela sám. Uvažoval jsem o tom už skoro rok. O definitivním rozhodnutí jsem informoval prezidenta Microsoft International Jean-Philippa Courtoise někdy v létě. Rozcházíme se ve velice dobrém. A i nadále budu s Microsoftem úzce spolupracovat, budu koučovat a mentorovat některé jeho lidi.“

Nikdy předtím vás nenapadlo, že byste z Microsoftu odešel?

To mne nenapadlo nikdy. Za celých dvacet jedna let. Ani jsem se nikdy nesešel se žádným headhunterem. A že mi volali a nabízeli i pozice CEO firem se sto tisíci lidmi. Microsoft pro mne znamená strašně moc. Ta firma je hodně dobrá. Podržela mne, když mi bylo hodně špatně, když jsem byl třeba nemocný. A to o ní také něco říká.

Proč to rozhodnutí přichází právě teď?

Mělo to několik důvodů. Říkal jsem si, že moje působení v Microsoftu musí mít nějakou mez. A přemýšlel jsem o dvaceti letech. Takže jsem to lehce překročil. Druhou věcí bylo časté a únavné cestování. Každý rok jsem absolvoval kolem dvou set letů. Kolegyně mi spočítala, že za rok jsem v průměru obletěl šestkrát zeměkouli po rovníku. A poslední důvod – připodobnil bych to k fotbalistovi v Premier League. Když tu ligu hrajete nějakých patnáct let, přijde doba na změnu. A já jsem se v takové Premier League pohyboval, hrál jsem ji. Bude mi padesát tři let a teď pro mne taková doba přišla, kdy by člověk měl přejít do role kouče, mentora, člena správních rad.

Vzpomínáte na první moment, když jste do firmy vstoupil?

Mým prvním šéfem byl Ivan Pilný. Dneska je šéfem sněmovního hospodářského výboru a můj velký kamarád. Od svých šéfů dostal zadání, aby mne přetáhl, protože já jsem dělal ve společnosti Software 602, ve své době největší české softwarové firmě. Nabídku jsem v lednu 1993 odmítl. Microsoft málokdy dává druhé nabídky, mně ji ale dali znovu. První evropský chairman Microsoftu Bernard Vernie řekl Ivanovi, ještě to zkus. Tak jsme si nakonec v červnu plácli a už v srpnu jsem se poprvé setkal s Billem Gatesem. Bylo to v Paříži v Disneylandu.

U které atrakce?

To nebylo u atrakce, ale na diskotéce Microsoftu. Ta se konala po naší pařížské konferenci, na níž Bill Gates vystoupil.

Kdysi jste prohlásil, že byste pro Billa Gatese pracoval i za stravenky. To jste myslel vážně?

Ano, to jsem řekl v roce 2005 a trvá to dodnes. Bill Gates je pro mne velkým vzorem manažera, vizionáře. Je to člověk, pro kterého každé Ne je jen začátkem Ano. A já ho obdivuji nejen za to, co udělal technologicky. Takových lidí je tu více, třeba i Steve Jobs. Ale i za to, že peníze, které vydělal díky své vizi, rozdává lidem ve světě na potřebné účely. Ať už je to vakcína na HIV, školství, vzdělávání a zemědělství v Africe, to je pro ně jediný způsob obživy v této chvíli. Můj obdiv trvá dodnes. Pořád bych pro něj dělal jen za stravenky.

V čem se Microsoft odlišuje od ostatních?

Microsoft je unikátní svými lidmi. Vždycky říkám, konkurence může od Microsoftu zkopírovat všechno kromě lidí. Má chytré a šikovné lidi. A já jsem se od nich každý den sám mohl učit nové věci. Z různých oborů. Mně prostě fascinují chytří lidé a touha učit se nové věci. A to si myslím, že se pořád v té firmě zachovalo. Samozřejmě že máme také velké konkurenty a udělali jsme některé strategické chyby v oblasti mobilních technologií nebo v oblasti vyhledávačů.

Za těch dvacet jedna let jste u Microsoftu zažil různé časy. Kdy vám bylo nejhůře?

Určitě v roce 1997, kdy firma Netscape přišla se svým webovým prohlížečem. Microsoft byl tehdy nepřipravený. Měli jsme jen dvě procenta trhu s naším Internet Explorerem a museli jsme odepsat asi dvě miliardy dolarů na síť Microsoft Network. Protože Microsoft Network MSN byl původně koncipován jako proprietární síť, vlastně proti internetu. A dva tisíce lidí začaly dělat ze dne na den něco úplně jiného. Takže to byla jedna věc, kdy se firma úplně předefinovala, nebo alespoň její část. A podruhé to souviselo s mou poslední funkcí.

Na jaře 2007 jsem byl jmenován chairmanem pro Evropu. A 17. září, to datum si přesně pamatuji, jsme prohráli na celé čáře soud s Evropskou komisí v Lucembursku. Taková prohra se vůbec nečekala. V té době mi volali i někteří čeští novináři, jestli mne Microsoft vyhodí. A já jsem říkal, že se domnívám, že nikoli. Protože firmu docela dobře znám. Pak nám trvalo dva roky, než jsme vyjednali urovnání sporu, který se týkal toho, že ve Windows nebude privilegován Internet Explorer, ale uživatel si při instalaci systému bude moci zvolit prohlížeč webu z nabídky.

Pokuta, kterou jsme nakonec dostali, mohla být pěti- až šestinásobkem toho, co jsme ve skutečnosti dostali. Výsledkem normalizace vztahů s evropskými institucemi bylo i to, že jsem už třetím rokem poradcem některých evropských komisařů, ať už je to ve vzdělávání, nebo v oblasti inovací.

V poslední době Microsoft ohlásil masivní propouštění. Přitom něco takového nikdy předtím neudělal. Co to znamená?

Microsoft v současnosti redefinuje sám sebe. Bylo jasné, že když se spojil s Nokií, některé funkce se začaly překrývat. Z osmnácti tisíc lidí, které Microsoft řekl, že propustí, je dvanáct tisíc z Nokie. Je to vlastně v rámci změny, které my říkáme Cloud First Mobile First. Na druhé straně Microsoft hodlá lidi také nabírat. Tuhle restrukturalizaci oceňují investoři, naše akcie jsou poměrně vysoko. Myslím také, že se firma k těm lidem chová velice dobře. Poskytuje jim finanční vyrovnání, napomáhá jim i s pomocí agentur a headhunterů sehnat jiné místo.

Co si z Microsoftu odnesete vy?

Naučil jsem se spoustu věcí. Poznal jsem dobře sám sebe, své silné stránky a slabiny. Převzal jsem filozofii „buďte tím, kým jste, a ještě daleko více“. Soustřeďte se na silné stránky. Vždy mějte v týmu někoho, kdo pokryje slabiny. Moje silná stránka je to, že vyžaduji maximální kvalitu. Jsem silný ve strategii, komunikaci, vizích. Jsem activater. Co určitě není mou silnou stránkou, je třeba harmonie. Ale vždy jsem se snažil mít u sebe někoho, kdo byl právě v tomhle silný. A také jsem potřeboval někoho, kdo všechno zpochybňoval, takového „nevěřícího Tomáše“.

Druhá věc, kterou si odnáším, je poznání, že hodně lidí v politice a v byznysu o vizích jen hovoří. Ale podle mne je vizionář člověk, který svojí vizí vzbudí víru v lidech, a ti pak za ním jdou. A je jedno, jestli to byl Ježíš Kristus. Nebo Bill Gates a Steve Jobs, což byli technologičtí vizionáři. Oni z té technologie udělali de facto víru. A to já dnes, hlavně u politiků, moc nevidím. Že by je lidé následovali.

Nehodláte náhodou vstoupit do politiky, jako to učinil váš přítel Ivan Pilný?

Nemám na to věk, ještě mi není sedmdesát jako Ivanovi. Nehodlám. I když nikdy neříkej nikdy. Ale já vidím v politice, a to nejen té české, strašnou spoustu negativní energie. Jistěže mezi sebou musejí soupeřit. Jako lidé v byznysu. Ale v určitou chvíli by si měli říci, takhle to bude, z osmdesáti procent se shodneme. A tohle je koridor, kudy Česká republika bude kráčet. Jako to dělají ve Švédsku nebo ve Finsku, kde jsem třeba působil. A ne že když se tady vystřídá politická reprezentace, vymetou se na ministerstvech všichni až do úrovně ředitelů odborů. Česká republika se přitom vyvíjí celkem dobře, ale mohla by dopředu kráčet, nebo spíše běžet rychleji.

V poslední době hodně hovoříte o vzdělávání. O celoživotním vzdělávání. Kdy se to pro vás stalo vedle byznysu dalším velkým tématem?

Uvědomil jsem si to postupně. Dříve třeba mému dědovi nebo i mému otci stačilo jejich vzdělání ze školy na celý život. Já už jsem se musel hodně dovzdělávat. A u mé dcery to bude celoživotní vzdělávání. To je první generace v dějinách lidstva, která díky globální konektivitě bude o práci soupeřit po celém světě. Globálně.

Stávající systém školství často kritizujete…

Co je na současné škole nejen u nás špatně, je to, že se chová ke všem žákům úplně stejně. A přitom každý žák je individualita. Já se učím jinak, vy se učíte jinak. To se musí změnit. Učení se stává globálním. Moje dcera, když má nějaký problém, sežene za dvě minuty tři děti ze tří různých kontinentů a má je na Skypu, jedou Khan Academy a tak dále. Z učitelek by se tak postupně díky nástupu technologií mohly stát koučky.

Obsah si děti seženou díky technologiím samy. A učení se také musí stát daleko více týmovou prací. Dneska když děti spolupracují ve škole, dostanou pětku, že opisují. Když u mě lidé spolupracují v Microsoftu, dostanou ode mne velký bonus za to, že předvádějí dobrou týmovou práci. Něco není v pořádku, škola je někde jinde než realita. Tomu bych se chtěl v příštích letech věnovat.

A jaké budou vaše další nejbližší kroky?

Do konce kalendářního roku předávám věci v Microsoftu. A od nového roku pak hodlám úzce spolupracovat s investičním fondem Atlantic Bridge mého přítele z Microsoftu Kevina Dillona. Budu tam pracovat jako strategický poradce v několika rovinách. Zasednu například ve správních radách některých firem, budu radit nejen jejich CEO, ale i fondu.

Jako poradce budu i nadále spolupracovat s globálními organizacemi, jako je Světové ekonomické fórum, Evropská komise, OECD, universita INSEAD nebo Gallupův institut, a to v oblastech osobního rozvoje, vzdělávání, podpory začínajících firem, podnikání a konkurenceschopnosti. No a to poslední – budu mít svou firmu na koučování, na mentoring. Česká televize vyvíjí pro mne v této oblasti televizní program.

Jan Mühlfeit: Microsoft je velice inovativní Connected