V Česku máme tendence věci hodně kritizovat a nebrat je příliš pozitivně, zejména pokud jde o stát, ekonomiku a podobně. Proto mne zaujala moje nedávná diskuse v Silicon Valley s českými IT podnikateli. Dotkli se jedné zajímavé myšlenky týkající se korupce ve státních IT zakázkách: ony ty různé penězovody mohu mít i pozitivní efekt, a sice ten, že kvůli vidině zbohatnutí naši představitelé vytvářejí i na světové poměry poměrně inovativní projekty, které by bez korupce nikdy nevznikly.
Jinými slovy korupce zvyšuje kreativitu. Česká republika rozhodně nemůže říci, že by v ICT oblasti plnila žebříčky prvenství. Naopak, různé mezinárodní srovnávací statistiky nás řadí spíše do průměru až podprůměru a české vlády ICT spíše ignorují, než podporují. V mnoha ohledech u nás ale začaly vznikat státem vedené projekty, které kdyby byly provedeny dobře a vycházely z původních myšlenek, tedy minimálně těch, které byly předkládány veřejnosti, mohlo se jedna o skutečně dobré a pokrokové záležitosti.
Realizace těchto projektů ale byla většinou poháněna právě myšlenkou na rychlé zbohatnutí a přerozdělení peněz daňových poplatníků. Velice často v tom nicméně nehrají roli pouze státní orgány a úředníci, kteří mohou rozhodovat čistě, ale složitým technologickým projektům nerozumí a sami se chytnou do pasti.
Chycení do pasti
Spolupachateli jsou i společnosti, které jednotlivé části státních IT systémů dodávají. Podle informací, které dostávám od různých zainteresovaných zdrojů, firmy často přijmou k realizaci projekt, o kterém dopředu moc dobře ví, že je pro stát velice nevýhodný. Daný rezort pak chytnou do pasti, protože dodaný systém nestaví na otevřených standardech, nikdo kromě realizační firmy mu nerozumí, je nutné migrovat data z této databáze do databáze tamté, provádět předem nevyčíslitelné servisní zásahy, programovat konektory a tak dále.
Zdroje uvádí, že pod nekompetentnost a složitost IT se dá schovat prakticky cokoliv a informační technologie tak tvoří jeden z nejlepších odvodů peněz ze státní kasy. Kolem státní sféry se navíc vytvořila mnohdy neproniknutelná zeď a mezi zaběhnuté dodavatele prakticky není možné proniknout.
Systém je rozbitý i mezi jednotlivými ministerstvy. Na to ostatně upozorňují tvůrci dokumentu Digitální Česko 2.0, který státu radí, jak v ICT pokračovat dále. Pokud jednotlivé rezorty nepřijmou jednotnou strategii a nebudou se na její realizaci podílet, situace bude stále stejná. To ale není v jejich zájmu.
Komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk nedávno zveřejnil text, ve kterém vyzval, aby stát svěřil technologické záležitosti do rukou geeků a ajťáků. Navrhuje údajně jednoduchý recept léčby, který by měl vše kolem státních IT zakázek otevřít internetové komunitě odborníků zapálených pro obor a ti pak, ve stylu veleúspěšného open source softwaru, nenechají nesmyslům volný průchod.
Jenže nic podobného ani zdaleka žádná politická strana neprosazuje. Jak už bylo řečeno, ICT je zcela mimo rozlišovací schopnosti zdejší politické scény a pokud je, vzbuzuje v nich pouze v úvodu zmiňovanou kreativitu. Třeba z ní někdy vzejde nejenom zajímavá myšlenka, ale také funkční a nepředražený produkt.
Prozatím to spíše vypadá, že stát chce ICT ponechat tam, kde je. Stále více se mluví o tom, že státní podnik Česká pošta bude významným provozovatelem tuzemských státních ICT služeb a významnou silou v eGovermentu.
