Ačkoliv patřil Acorn Archimedes k nejvýkonnějším platformám své doby, po stránce softwaru si uživatelé nemohli vybírat tolik, jako jinde. Softwaru bylo málo, ale naštěstí byl docela kvalitní.
Už dobové časopisy jsou velmi upřímné. Acorn Archimedes se zrodil později, než Atari ST či Amiga, o Macintoshi či IBM PC nemluvě, takže je celkem pochopitelné, že nemůže těmto strojům konkurovat množstvím programů. K prvním počítačům této platformy byl proto na disketě kromě jiného dodáván emulátor hned dvou dalších platforem, což je v historii mikropočítačů značně unikátní. Jednak bylo možné na Acornu provozovat hodně poslušné aplikace z BBC Micro a kromě toho byl k dispozici i softwarový emulátor IBM PC. Ten jsem tedy nezkoušel, ale dobové zdroje se o něm zmiňují dost skepticky. Sice nějak fungoval, ale navzdory značnému výkonu Archimeda byl pomalý a v praxi dost nepoužitelný.
Vývoj softwaru pro Archimeda nabíral zpoždění a to hned z několika důvodů. Jednak zprvu nebyl k dispozici jiný vývojový nástroj, než integrovaný Basic. Ten byl sice hodně kvalitní, ovšem i když se v časopisech objevovala přehršel ukázkových programů, pro vývoj profesionálních aplikací se moc nepoužíval.
Druhý důvod byl mnohem problematičtější. První počítače platformy byly prodávány sice s velmi slušným hardwarem, ovšem operační systém byl rychle spíchnutý a evidentně nedokončený. Vzhledem k nejistotě, kam se vlastně vývoj bude ubírat, a vzhledem k faktu, že první okenní prostředí pro Archimeda bylo značně primitivní, se dobové počítačové časopisy o novém softwaru pro Archimeda zmiňují dost sporadicky.
Práce se soubory na RiscOS
S příchodem devadesátých let se ale situace radikálně změnila. Jednak byl konečně k dispozici RiscOS, tedy kvalitní operační systém, kromě toho nastoupil svou cestu do škol Acorn A3000, který se stal solidně úspěšný a softwarovým firmám se vývoj pro platformu začal vyplácet. To platilo zhruba do poloviny devadesátých let, kdy platforma stejně jako jiné byla na ústupu a velmi to vypadalo, že jeden systém povládne všem a tím systémem bude PC s Windows. Dá se tedy říci, že vývoj kvalitních aplikací probíhal během cca 5 až 6 let, což sice znamená omezený počet, ten je ale velmi vyvážen solidní úrovní.
Někdy máte smůlu, aplikace jsou určeny pro novější verzi systému
Programy z této doby ale trpí jednou značnou nectností – jsou obvykle dost náročné na paměť, přičemž naprostým minimem je 2 MB, tedy základní velikost v A3020, a i ta je některým málo. Já měl tedy smůlu v tom, že jsem si se svou vrozenou intuicí zvolil k testování programy profesionální, určené pro silnější stroje této platformy. Proto mne překvapilo, že i celkem obyčejné textové editory či tabulkové procesory se s touto pamětí odmítají spustit, což je dost v kontrastu s takovou Amigou či Atari ST. Například na Amize jste si s pouhým jedním megabajtem mohli spustit třeba profesionální raytracingový program Imagine a i další podobné aplikace. Pravda, byly třeba omezeně použitelné (v Imagine jste si na A500 přes noc vyrenderovali kuličku z toho nejobyčejnějšího materiálu), ale spustit se daly.
Kontrola volné paměti je na Archimedu důležitá a jednoduchá
Jediným trikem, který vám v tomto pomůže, je změnit použité rozlišení. Pro nás dnes ve světě PC je to nepochopitelný krok, ale tehdejší počítače měly část paměti sdílenou pro zobrazovaná data, takže když nastavíte monochromní hrubší grafický mód (či výše zmíněný mód 17), můžete ušetřit cca 200 kB, což někdy znamená ten zásadní rozdíl mezi spuštěním a nespuštěním příslušného programu.
