Prakticky každý má dnes doma nějaké zařízení, na kterém je napsáno 802.11. Co to vlastně znamená a proč se Wi-Fi říká Wi-Fi, které v září slaví 25 let vývoje.
Ačkoliv se bezdrátová síť Wi-Fi masově prosadila až v 21. století, počátky jejího vývoje sahají do roku 1990. V těchto dnech tak slavíme 25 let od chvíle, kdy se poprvé sešla pracovní skupina, jejíž kódové označení zná každý fanoušek počítačových technologií – IEEE 802.11.
Jak toto označení vlastně vzniklo? IEEE je zkratka pro Institute of Electrical and Electronics Engineers a jedná se o jednu z největších technických standardizačních organizací na světě, jejíž historie sahá do poloviny minulého století, kdy došlo k masivnímu rozvoji polovodičové elektrotechniky.
IEEE rozvíjí jednotlivé technologie ve standardizačních komisích. Ta, která nás zajímá v tomto článku, má označení 802 a vznikla na počátku 80. let za účelem rozvoje místních a metropolitních paketových sítí (tedy LAN a MAN).
Každá taková komise zakládá pracovní skupiny, kde se konečně vše vaří. Pokud nás nyní čtete doma na počítači nebo třeba na tabletu, poděkujte především inženýrům ze skupin 802.3 a 802.11. Zatímco Trojka se zabývá standardizací ethernetu, Jedenáctka je konečně naše pracovní skupina, která dala život technologii WLAN – bezdrátové lokální síti, kterou dnes známe pod označením Wi-Fi.
Vypuklo to v roce 1997
V roce 1985 americké úřady uvolnily 2,4GHz pásmo pro nelicencované použití. Na trhu se krátce poté objevily první pokusy o bezdrátovou síť – třeba WaveLAN s přenosovou rychlostí až 2 Mb/s, tou dobou se už ale na plné obrátky rozjela skupina 802.11 a začala připravovat lepší řešení.
První verze protokolu 802.11 se objevila v létě roku 1997 a nabídla stejnou přenosovou rychlost až 2 Mb/s v pásmu 2.4 GHz. Původní normu poté v průběhu let vylepšovaly další dodatky, které dnes známe jako znaky za číslovkou 11 a charakterizují využití Wi-Fi pro různé situace.
V roce 1999 se tak objevilo vylepšení „a“, následovalo „b“ a pak konečně „g“ (2003), které se na dlouhé roky stalo standardem domácí Wi-Fi a třeba hotspotu v restauraci, přičemž mnohde tomu tak je dodnes.
Na podzim roku 2009 konečně dorazilo vylepšení „n“, které do interiérů dostalo 5GHz pásmo a rychlosti nad 100 Mb/s. Posledním vylepšením klasické domácí sítě Wi-Fi je pak „ac“ (2013) které dosáhne na rychlosti okolo 1 Gb/s.
Proč se protokolům 802.11 říká Wi-Fi?
Jenže kdy se přesně začalo říkat protokolu 802.11 Wi-Fi? V druhé polovině 90. let tu byl sice na papíře jakýsi WLAN, nicméně se jednalo o zcela novou technologii a bylo tedy třeba zajistit bezproblémovou kompatibilitu – bylo třeba vytvořit autoritu, která se bude starat o to, aby normu 802.11 všichni implementovali pokud možno stejně.
A tak se v roce 1999 zrodila WECA – Wireless Ethernet Compatibility Alliance, která si zaregistrovala novou obchodní značku Wi-Fi, tedy Wireless Fidelity (bezdrátová spolehlivost), a každý, kdo chtěl projít certifikací a nalepit si na krabici posléze jedno z nejznámějších počítačových log, zaplatil nějaký ten bakšiš a stal se členem.
WECA se v novém století přejmenovala na Wi-Fi Alliance, a loni jsme tak na Živě.cz psali o jejím 15. výročí existence.
Hromada exotických protokolů 802.11
Zatímco mnohé pracovní skupiny komise 802 už skončily – byly často překonané něčím úplně novým, Jedenáctka je i po 25 letech velmi aktivní a zatím se nezdá, že by měla svůj úkol v dohledné době dokončit.
Jak už jsem napsal výše, současným vrcholem univerzálního domácího WLANu je protokol 802.11ac, skupina nicméně vyvíjí i mnohé další a specializované dodatky.
Často se tak mluví a píše třeba o 802.11ad, který používá 60GHz pásmo a je určený pro komunikaci na krátké vzdálenosti a rychlosti až 7 Gb/s. Nemá tedy ani tak nahradit třeba 802.11ac, ale sloužit třeba pro přenos náročného UHD videa do domácího kina bez potřeby kabeláže.
Pak je tu třeba 802.11af a 802.11ah, které budou operovat na nižších kmitočtech, než jsme u Wi-Fi zvyklí. Zatímco první jmenovaný „af“ chce využít pásem VHF a UHF, které se dnes používají třeba pro televizní přenos (použije kanály, na kterých se zrovna nevysílá), druhý „ah“ zamíří pod 1 GHz a může sloužit pro přenos informací třeba z různých dálkových senzorů.
Místopředsedkyně pracovní skupiny Dorothy Stanleyová se pro magazín IEEE Spectrum nechala slyšet, že osobně vkládá naději třeba do připravovaného protokolu 802.11ax, který by měl pomoci bezdrátovým sítím v náročných situacích s abnormálním množstvím komunikace – třeba na stadionech aj.
A zmínku si zaslouží ještě protokol 802.11az, který je vlastně z úplně jiného ranku, jeho úkolem je totiž standardizovat lokalizaci pomocí vysílačů WLAN třeba v interiérech, kam nedosáhne signál GPS – tedy to, co dnes dělá třeba Google a další pomocí svých proprietárních technik.
Pracovní skupina 802.11 tedy svoji práci jen tak neukončí a s plody její práce se budeme nejspíše setkávat další desítky let.
Další čtivo k tématu:
