Šéf Lama mobile: Regulace poplatků za roaming byla třeba

Český trh virtuálních operátorů čeká po utěšeném bobtnání z hlediska počtu firem konsolidace. „Malé virtuály pohltí ti větší z řad konkurence. A ti větší virtuálové se svým portfoliem služeb více přiblíží národním operátorům,“ předpovídá generální ředitel Lama mobile Marek Fabian. Podle něj jako první půjdou z kola ven virtuální operátoři čtvrtého řádu, kteří jen přeprodávali tarify jiných virtuálních operátorů.

Jak se momentálně Lama mobile v Česku daří v kontrastu s původními plány při vstupu na trh před půlrokem?

Český trh s mobilními službami je velmi specifický, ostatně specificky zde proběhla i aukce frekvencí. Plány, které byly připravované pro český trh, byly obzvláště ve své výnosové části počítány v době před „mobilní revolucí“, kterou doteď nedokážu vůbec pochopit. Průměrná hodnota zákazníka na trhu se snížila, zisky velkých operátorů klesly o polovinu, tržby o 25 až 30 procent. I my jsme proto museli revidovat původní plány. Senzitivita českého zákazníka na cenu a kvalitu služby tomu také nepřispěla. To máme společné například s německým trhem. Češi opravdu vyžadují cenu i kvalitu – nechtějí si pouze kupovat SIM karty přes internet, ale chtějí mít také operátorovu linku, na niž se mohou obrátit se svými dotazy.

V porovnání s průměrnými cenami u sousedů ale rozhodně nejsme nejlevnější zemí, a to ani po proběhnuvší cenové revoluci.

Pokles cen měl nastavený trend. Trh fungoval a ceny se snižovaly napříč Evropou – přicházela nová konkurence, náklady se snižovaly. Na českém trhu se však stala nepochopitelná věc, vznikli „šedí operátoři“ – uzavřené skupiny, firmy či společenstva, které byly schopny vyjednat si lepší ceny a tím de facto pokryly ono snížení cen. To je podle mě nemyslitelný stav. Národní operátoři si na sebe s šedými operátory upletli vlastní bič. Nyní s tím mají problémy, protože jsou na absolutně nemyslitelných cenách. A jsem si jistý, že tyto ceny jsou u mnohých pod samotnými náklady na provoz. Pokud bychom započítali i tyto šedé operátory do průměrné hodnoty českého trhu, tak jsme rozhodně někde jinde, než když počítáme to, co se veřejně prodává.

Optimální cena za minutu hovoru v Česku je podle vás kde?

Řekl bych od jedné do tří korun a devadesáti haléřů. To cenové rozmezí je potřeba chápat s přihlédnutím k nákladům na distribuci a prodeje. To, co je vyšší, je už zřejmě problém. Na druhé straně si musíme uvědomit, že virtuální operátoři nemají stejné podmínky a jsou v nejasné situaci.

Generální ředitel Lama mobile Marek Fabian. Foto: E15

Narážíte na to, když je tarif prodáván jen dalšímu prodejci tarifů?

To je další specifikum českého trhu – virtuální operátoři čtvrté úrovně. Vždyť to je hotový blázinec. Když si vezmu cenu, která je na začátku celého prodejního řetězce, tak nechápu, co na tom ten „poslední článek“ může získat. A to jsou právě ty firmy, které budou nyní zanikat – půjde mimochodem stejně o firmy, které mají prodaných jen několik desítek či stovek SIM karet.

Sto megabajtů dat dnes stojí téměř víc než sto minut hovoru. Bude to trvat i dál, nebo se zákazníci dočkají zlevnění?

Cena za datové přenosy je národními operátory uměle udržována a měla by klesnout – není udržitelná. Ovšem nesmíme podceňovat to obrovské rozšíření pokrytí jinými alternativami – děti často ani datová připojení do svých tabletů a mobilů nechtějí, protože se naučily využívat otevřené Wi-Fi sítě ve školách, restauracích či nákupních centrech.

Co si myslíte o evropské regulaci?

Z pohledu jednotlivých cenových hladin a omezení v rámci roamingových poplatků byla potřebná. Je to i vidět na chování operátorů – pokud se něco takového na ně „připraví“, tak to stejně najednou sami dokážou udělat a přizpůsobit se. Například O2 a volání Česko–Slovensko: Slovenská O2 svým klientům v Česku už účtuje, jako by volali na Slovensku. Předpokládám, že se tak stane i pro české klienty. Abych však jen nechválil, Evropská komise samozřejmě nedělá jen samé skvělé věci: chybou je umělé zavedení alternativních roamingových providerů (ARP) od července 2014 jako nástroj pro zvýšení konkurence v oblasti roamingu. Všichni evropští operátoři investovali miliony do nové technologie pro spojení s těmito ARP, aniž by bylo jisté, že nějaký trh speciálních poskytovatelů roamingu vznikne, protože všichni počítají s úplným zrušením roamingových poplatků. Regulátor jednoduše občas učiní dobrý krok a mezi tím nějaký ten špatný.

Který z dobrých kroků evropského regulátora se vám vybavuje?

Myslím, že zavedení povinného upozornění klienta na aktivní data a limit jejich čerpání v zahraničí. Tato regulace byla velice praktická a hlavně potřebná. Trhu nijak neublížila, naopak vymýtila četné spory klientů s operátory. Operátoři ten limit měli nastavený příliš vysoko, samozřejmě kvůli tomu, aby na něm realizovali zisk.

A co v domácím prostředí? Už jste zmínil specifický průběh aukce frekvencí. To byla ironie, kritika či pochvala?

Víte co, český regulátor alespoň zveřejnil uchazeče a podmínky aukce. Na Slovensku se řeklo, že podmínky jsou tajné, a bylo hotovo. I přesto si myslím, že průběh aukce nebyl zas tak normální. To bych ale nyní nechtěl příliš rozpitvávat. Mě nyní zajímají hlavně problémy z pohledu virtuálního operátora.

To jsou třeba jaké?

Vezměte si přenositelnost čísla mezi operátory. Přijde mi to jako systém vyrobený pro ztížení migrace zákazníků od národního operátora k virtuálnímu operátorovi. V Evropě to zpravidla funguje tak, že zákazník osloví nového operátora s tím, že k němu chce přejít, a o víc se nestará, nový operátor za něj vše zařídí. Samozřejmě musí vyrovnat své závazky k opouštěnému operátorovi. Jednou jsem v zahraničním projektu byl svědkem toho, že operátoři si sdělili výši závazků klienta, který mezi nimi přecházel, podobně jako to činí banky. To, jak je to v Česku nastavené, je jen sled komplikovaných kroků, které přechodu brání.

Je v tom nějaký právní zádrhel, nebo tak tvrdý konkurenční boj a nevraživost?

Mně spíše připadá, že to byla domluva.

Míníte, že se domluvili, že ztíží klientům změnu poskytovatele mobilních služeb?

Kdy se spouštěl nový systém migrací? V období těsně po startu prvních dvou virtuálních operátorů kolem září loňského roku. Celá ta show kolem přenosu čísla je problematická a stojí nehorázné peníze. Operátoři se od bank mají co učit. Vezměte si třeba Německo, tam je kolem 140 virtuálních operátorů a vše funguje naprosto v pořádku. Stejně tak Skandinávie, tam se toto událo v podstatě samovolně bez externích zásahů regulátora. V Česku se regulovalo a regulovalo…

Řekl jste to sám: „Virtuální operátor je vhodný pro specifické skupiny obyvatel.“ Není tou hlavní českou skupinou, a to právě vzhledem k citlivosti na cenu, skupina nízkoútratových nebo dokonce „nepravidelně platících či volajících“ zákazníků? Byli to ti první, kteří začali přecházet?

Určitě. Pro mě se jednalo o poměrně velké překvapení. Zažil jsem starty virtuálních operátorů i v jiných zemích, v Česku to však bylo mnohem masivnější a v některých případech téměř organizované. Samozřejmě jednou skupinou jsou lidé, kteří nikdy nikde nedostanou paušální tarif a jsou odkázáni na předplacené karty, druhou skupinou byli lidé, kteří se snažili tarifní smlouvy zneužívat. Zaprvé je těžké tyto skupiny obsluhovat, zadruhé jsme schopni a ochotni za určitých podmínek poskytnout nějaké řešení i pro ně.

Společně s ČEZ a Centropolem jste další z virtuálních mobilních operátorů, který má základnu mezi klienty-odběrateli energií. Jak byla důležitá synergie mezi touto základnou u Lama energy a startem Lama mobile?

Byl to logický krok. Pro mě je vzorem v tomto ohledu londýnská firma Utility Warehouse – prodávají elektřinu, plyn, mobily, a dokonce vlastní kreditní karty. Ve východním Londýně vybudovali tak silnou komunitu na těchto službách, že se prakticky nikdo jiný proti nim obchodně nedokáže prosadit. V Česku tomu říkáme „rodinné stříbro“. Jedná se o velmi kvalitní bázi klientů-odběratelů energií. A překryv je stále větší a větší. Aktuálně je kolem deseti procent a bude dále stoupat.

Přijdou nějaké další změny typu „cenová revoluce“?

Nastane konsolidace trhu – malé mobilní operátory pohltí velcí virtuálové. A ti větší se portfoliem služeb více přiblíží národním operátorům. Z malých operátorů pak setrvají jen ti zaměření na opravdu specifické skupiny – všiml jsem si, že tu působí třeba operátor zaměřený jen na vietnamskou komunitu. Třeba obdobný TürkCell v Německu má ohromný úspěch. Ostatní virtuálové budou muset hledat další synergie.

Kolik může Česko „uživit“ virtuálních operátorů? V Německu je to kolem 140, v Polsku padesát.

To je těžké odhadnout, mnoho z nich už živoří. Na Slovensku jsou dva, kteří se tváří, že jsou virtuálové, a přitom to jsou jen přeprodejci – a tím si jsem jistý, neboť jednoho z nich jsem pomáhal zakládat. Řádově by mohli mít kolem deseti až patnácti procent zákazníků, to může být celkem zdravý podíl.

Historicky bylo v Česku velmi populární kupovat si mobil plus tarif.

To je minulost, a to téměř na všech trzích v Evropě. Nechť jsou v roli těch, kdo řeší prodej mobilních telefonů, odborníci k tomu uzpůsobení – prodejci elektroniky. A z hlediska financování nákupu samozřejmě splátkové společnosti. Prodej mobilů u operátorů zůstane možná na úrovni zmíněného splátkového prodeje. Spolupráce se specializovanými prodejci je další cestou, prostřednictvím které může operátor snižovat své náklady – náklady na prodej hardwaru.