Jedním z hlavních pilířů českého e-govu je už sedm let systém ISDS, tedy Informační systém datových schránek. Z datovek se díky povinné registraci stala samozřejmost pro úřady a právnické osoby, nicméně běžný občan musí motivy k vstupu i po letech horko těžko hledat.
Datové schránky fungují, ale...
Jestli mají totiž Datové schránky k něčemu opravdu daleko, tak je to vize jakéhosi centrálního portálu, skrze který budeme jednoduše, efektivně a rychle spravovat celou svoji formální existenci od zaplacení komunálního odpadu přes evidenci důchodového pojištění až po elektronické volby.
Na co se tedy po sedmi letech provozu může těšit fyzická osoba, která si zřídí Datovou schránku? V ideálním případě by měla vymizet jakákoliv papírová korespondence a člověk by s úřady komunikoval jen elektronicky. A platí to oboustranně. Člověku, který si zřídí DS, již nikdy nedorazí do poštovní schránky úřední obálka s pruhem – leda nedopatřením, instituce totiž mají povinnost preferovat elektronickou cestu.
Web Datových schránek má na první pohled moderní vzhled – v tom problém není. Problém je spíše v tom, že DS jen nahradily papír za nuly a jedničky. Změnilo se jen nosné médium úředního dopisu, ale nikoliv úřední dopis samotný.
DS jsou v tomto směru ale jen proměnou přenosového média, ovšem nikoliv celé koncepce, jak se to v mnoha směrech daří třeba v Estonsku. Jediný rozdíl oproti původní praxi je tedy ten, že vám dopis třeba z Finanční správy dorazí do státního e-mailu a nikoliv do schránky.
Práci s DS na mobilu usnadňuje aplikace Datovka od CZ.NIC
Jistě, elektronická komunikace s úřady je rychlejší, ale Datové schránky přeci nemohou být cílem celé elektronizace, jako nebyl cílem masové internetizace před 30 lety ani e-mail, ale spíše současný World Wide Web.
CzechPOINT@home je koncepčně stejně zastaralý jako jeho název
Státní správa jde přitom opačnou cestou. Krásným příkladem je projekt CzechPOINT@home, který na systém Datových schránek narouboval registr několika státních registrů počínaje výpisem z rejstříku trestů a konče výpisem bodového hodnocení řidiče.
CzechPOINT@home v praxi
CzechPOINT@home je dnes tedy opravdu jakýmsi prototypem onoho vysněného portálu, kde se přihlásíte do svého účtu občana a budete vše spravovat. Problém spočívá v tom, že je celý postaven na Datových schránkách, čili práce s ním je zhruba stejně ergonomická, jako byste World Wide Web naroubovali na e-mail.
Představte si, že namísto adresy www.zive.cz, kterou naklepete do webového prohlížeče, přejdete na jakýsi fiktivní katalog všech webů a podáte si žádost o stránku Živě.cz. Automat to trošku zjednoduší, vytvoří e-mail s žádostí o HTML kód našeho webu, a ten poté odešle na webový server. Uplyne pár minut, možná čtvrthodinka, načež dorazí do e-mailu odpověď s dodejkou a přílohou s kódem našeho webu, který se po klepnutí zobrazí v prohlížeči.
CzechPOINT@home v praxi, aneb od klepnutí na žádost po její odeslání. Ano, funguje to, ale opravdu je toto vize funkčního, ergonomického a moderního e-Govu pro rok 2016? Proč stát nevyužil toho, že vytváří systém na zelené louce, který nemusí kopírovat byrokratickou praxi Rakouska-Uherska?
A nakonec vám dorazí tento velkobratrský výpis, ze kterého se dozvíte, kdo se o vás v daném období zajímal.
CzechPOINT@home přesně takto funguje – roubuje dva systémy (v podstatě e-mail) a WWW dohromady a nebohý občan si klade otázku jak je možné, že kdosi v 21. století dopustil, aby byl výsledek tak příkladně neergonomický.
Abych nebyl špatně pochopen, ono to celé po technické stránce samozřejmě funguje, nicméně chtěli byste používat třeba Facebook, Instagram nebo Twitter, kdyby sdílení příspěvku předcházela hromada formulářů hned na několika různorodých webech?
Za hodně peněz stále málo muziky
Komplikovanost však není jedinou slabinou celého elektronického governmentu. Tou druhou je chabá nabídka toho, co vlastně nabízí. Jistě, datovou zprávu můžete skrze DS poslat prakticky kamkoliv, takže nízkoúrovňová komunikace funguje, nabídka CzechPOINT@home je však i po letech spíše tristní.
Fyzická osoba si dnes tedy z jednoho místa může elektronicky zažádat jen tyto operace:
- Výpis, změna a přehled o využití údajů z Registru obyvatel
- Výpis z rejstříku trestů
- Výpis z Živnostenského rejstříku
- Výpis z Veřejného rejstříku
- Výpis z bodového hodnocení řidiče
- Výpis z Insolvenčního rejstříku
- Výpis z Rejstříku trestů právnických osob
- Výpis ze Seznamu kvalifikovaných dodavatelů
To je málo…
Troufám si tvrdit, že zvídavý majitel nové Datové schránky nakonec skončí u toho, že si zažádá jen tak ze zvědavosti o všechny výpisy (je to přeci zdarma) a celý systém jej motivuje alespoň tím, že mu automaticky jednou ročně zašle výpis o využití údajů z registru obyvatel. Dozvíte se tak, že na vaše údaje pohlížela pojišťovna, možná sociální správa a ve volebních letech i kdejaká obec, která sestavuje seznam voličů – občas i některá z druhého konce republiky.
Seznam podporovaných registrů se sice pomaličku rozšiřuje, nicméně srovnání českého a zmíněného estonského e-Govu je naprosto propastný.
Po kapsách dnes sice nosíme chytré telefony a přístup k internetu je už téměř samozřejmostí, stát si toho ale všiml jen částečně a procesně stále přežívá kdesi v 90. letech minulého století. Datové schránky jsou tedy nesporně zajímavým a architektonicky propracovaným technickým počinem, ale patří do trošku jiné doby.
Haló, státe, je rok 2016 a nastupují generace, které vyrůstaly s chytrým telefonem v kapse, nebojí se nakupovat na internetu a používají moderní webové služby a cloud. Už bys to mohl vzít na vědomí.
