Výbor Evropského parlamentu pro právní záležitosti (JURI) dnes schválil návrh nové směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu. V českém znění najdete celý text včetně důvodové zprávy na webu Eur-Lex a postupné projednávání a schvalování dokumentu můžete sledovat na stránkách Evropského parlamentu.
Michal Půr: Čeští europoslanci naletěli lobby Facebooku a Googlu
Novela stávajících předpisů v posledním roce budila silné emoce, kritikové ji totiž vyčítají dva články 11 a 13.
Článek 11 dává vydavatelům novou ochranu v digitálním světě, pro kterou se vžila přezdívka daň z odkazu. Primárně je tento článek namířen vůči zpravodajským agregátorům. Vydavatelé budou moci vyžadovat třeba to, aby tyto agregátory mohly přebírat byť jen krátké úryvky jejich obsahu (odkazy na články, perexy aj.) výhradně s patřičnou licencí, za kterou si budou moci nechat zaplatit.
Článek 13 pro změnu nařizuje všem, kteří ukládají velké množství uživatelských dat, aktivní kontrolu toho, zdali se nejedná o autorsky chráněný obsah. V textu se doslova píše o „technologiích rozpoznávání obsahu,“ jakožto o příkladu, jak toho dosáhnout. Jinými slovy, každý velký web, na který mohou uživatelé nahrát nějaký obsah, by tato data měl zkontrolovat podobným způsobem, jak to dělá třeba YouTube, který důkladnou strojovou analýzou zkoumá, zdali video není na seznamu chráněných děl (obsahuje autorsky chráněný hudební podkres apod.).
Článek 13
Užití chráněného obsahu poskytovateli služeb informační společnosti, kteří ukládají a zpřístupňují velké množství děl a jiných předmětů ochrany nahrávaných jejich uživateli
1. Poskytovatelé služeb informační společnosti, kteří ukládají velké množství děl a jiných předmětů ochrany nahrávaných jejich uživateli a zpřístupňují je veřejnosti, přijmou ve spolupráci s nositeli práv opatření, která zajistí fungování dohod uzavřených s nositeli práv ohledně užití jejich děl nebo jiných předmětů ochrany nebo která zabrání tomu, aby byla prostřednictvím jejich služeb dostupná díla nebo jiný předmět ochrany, který nositelé práv na základě spolupráce s poskytovateli služeb identifikují. Tato opatření, např. používání účinných technologií rozpoznávání obsahu, musí být vhodná a přiměřená. Poskytovatelé služeb poskytují nositelům práv dostatečné informace o fungování a zavedení těchto opatření a případně jim podávají i odpovídající zprávy o rozpoznání a užití děl a jiných předmětů ochrany.
2. Členské státy zajistí, aby poskytovatelé služeb uvedení v odstavci 1 zavedli mechanismy pro vyřizování stížností a zjednání nápravy, které budou uživatelům k dispozici v případě sporů o uplatňování opatření uvedených v odstavci 1.
3. Členské státy případně umožní spolupráci poskytovatelů služeb informační společnosti s nositeli práv prostřednictvím dialogů se zúčastněnými stranami, aby vymezily osvědčené postupy, jako jsou vhodné a přiměřené technologie rozpoznávání obsahu, mimo jiné s přihlédnutím k povaze těchto služeb, dostupnosti technologií a jejich účinnosti s ohledem na technologický vývoj.
Zatímco první bod podle kritiků znepříjemní sdílení informací napříč internetem, protože bez patřičné licence by mohl nastat problém i u prostého odkazování (záleží však na podmínkách, které si stanoví sám vydavatel), ten druhý budí emoce vedle technologické náročnosti realizace, která bude problematická zejména pro malé startupy a projekty, také aktivní kontrolou uživatelského obsahu a přílišným zásahem do soukromí.
Na stranu druhou, zejména u webových úložišť podobné principy už mnohdy fungují na základě amerického DMCA a jeho analogií v mezinárodních a národních právních předpisech. To znamená, že webová úložiště nabízejí majitelům práv systém hlášení obsahu, který porušuje jejich práva, případně implementují automatické filtry, které podle kontrolních součtů identifikují takový obsah.
Článek 13 evropské směrnice tyto principy sjednocuje, ačkoliv i jeho text je místy poměrně vágní. V případně nasazení automatických technologií se například píše, že: „musí být vhodná a přiměřená,“ přičemž je velkou neznámou, co si pod tím vlastně představit.
Navrhovaná revize autorského zákona EU by kompletně zničila meme
Proti oběma kontroverzním bodům v minulosti vystoupily i některé celebrity technologického světa – třeba zakladatel Wikipedie Jimmy Wales a tvůrce World Wide Webu Tim Berners-Lee.
Vydavatelé se naopak brání tím, že zejména článek 11 zamezí parazitování na jejich podnikání ze strany zpravodajských agregátorů, které přebírají jejich obsah ve formě stručných úryvků, které mnohdy čtenáři stačí a nemá potřebu navštěvovat cílový web.
