Chytré vozy Googlu najezdily více než šest milionů kilometrů po kalifornských komunikacích, aniž by opravdu vyjely z garáže. To vše díky dokonalé simulaci.
Google už roky testuje svůj autonomní vůz, který své pasažéry doveze do cíle bez potřeby točit volantem a zuřivě dupat na pedály. Původní upravenou Toyotu Prius v průběhu let vystřídal Lexus a nakonec prototyp malého městského vozítka, které nemá ani volant.
Ačkoliv poslední model vzbudil snad nejvíce ohlasů, na veřejné komunikace se jen tak nedostane, americké regulační autority totiž momentálně vyžadují, aby měl i robotem řízený vůz volant a pedály a aby tedy mohl řidič v případě nouze kdykoliv převzít plnou kontrolu nad automobilem. Představa, že se tedy v podobném vozu sveze i člověk bez řidičského oprávnění, je zatím poměrně bláhová.
Testování v reálných podmínkách může trvat desítky let
Kalifornský úřad pro motorová vozidla DMV sice dle britského Guardianu zvažuje, že by s postupným rozvojem autonomních technologií tvrdé podmínky trošku změkčil, to je však výhled až na příští roky. Do té doby musejí automobily bez aktivního řidiče prokázat, že je jejich křemíkový mozek opravdu bezchybný.
Jenže jak toho docílit? Jak software pod kapotou naučit všechny pravděpodobné i naprosto exotické dopravní situace, se kterými se může řidič na vozovce setkat? Pokud by se v Mountain View spoléhali pouze na jízdu na testovacích okruzích a ve skutečné dopravě, podobné testy by trvaly desítky let, poněvadž v automobilu musí pokaždé cestovat i jistící řidič z masa a kostí. Další možností je vyrobit autonomní vůz v desítkách exemplářů a jezdit s nimi po amerických silnicích dnem i nocí.
Virtuální Kalifornie
Chytré vozy Googlu doposud nacestovaly více než milion kilometrů po kalifornských komunikacích. Jenže to vše se odehrálo pouze na cirka 2 000 kilometrech vozovek zejména v oblasti Sanfranciské zátoky. Celá Kalifornie přitom disponuje více než čtvrt milionem veřejných tras. Google tedy podrobně zná pouze jejich malou výseč.
Tento deficit se v Mountain View pokusili vyřešit poměrně unikátním způsobem – stvořili takový malý automobilový „Matrix“.
LIDAR osahává okolí měřením laserového paprsku, který se odráží od okolí
Automobil samotný není třeba testovat – ať už je to Toyota, nebo Lexus, je to prostě čtyřkolový vůz jako každý jiný. Naopak je třeba testovat software a jeho schopnost vypořádat se s ohromným množstvím dat z laserového radaru LIDAR, který permanentně osahává okolí, a z dalších senzorů. Software musí správně zareagovat na bláznivého cyklistu, který vjede zbrkle na silnici, musí dávat pozor na chodce i na předjíždějící kolegy za volantem. Jedná se tedy o ohromné množství proměnných, které musí palubní počítač vyhodnocovat každým okamžikem.
Veškerá data se samozřejmě nahrávají, čili si mohli v Mountain View vytvořit unikátní model (sic) malé výseče Kalifornie. Jedná se o onen „Matrix“, tedy opravdu vše, co chytrý vůz „vidí“, když projíždí po zmapované komunikaci.
Takto „vidí“ auto Googlu. Data lze nahrát a vytvořit z nich počítačový model, kterým se mohou vozy projíždět virtuálně.
Jelikož se jedná o model, Google může měnit jeho parametry. Může například připravit situaci, kdy začne vůz ze všech možných směrů předjíždět zběsilý řidič motorky nebo do silnice mimo přechod vstoupí třeba chodec, který nedává pozor.
6,5 milionů virtuálních kilometrů
Největší výhoda modelu spočívá v rychlosti strojového zpracovávání. Superpočítač podobné automatické testování může samozřejmě provádět mnohem rychleji než za běžných podmínek a je to zároveň nesrovnatelně levnější. Suma sumárum, chytré vozy Googlu v „Matrixu“ najezdily už bezmála 6,5 milionů kilometrů a inženýři mohli studovat reakce řídicí jednotky na tisíce všemožných situací.
V simulátoru se dnes prohání padesátka virtuálních vozů a Google tímto způsobem mohl studovat třeba chování nového záchranného brzdícího systému – stačilo vozy vyslat na 16 000 virtuálních kilometrů.
Autopilot musí být lidsky „nedokonalý“
Google s pomocí simulátoru může vylepšovat také „psychologii autopilota“. Chladně uvažující stroj totiž na rozdíl od člověka není podmiňovaný emocemi a některé dopravní situace může řešit způsobem, který by pro člověka nebyl příliš příjemný. Ron Medford z Googlu poukazuje třeba na situaci, kdy se před vozem znenadání objeví těžký kamion a je třeba přibrzdit. Zatímco člověk instinktivně ostře dupne na brzdu, počítač díky LIDARu vypočítá, že stačí zbrzdit pouze mírně. Jenže pro člověka by takové chování bylo krajně nepříjemné a mohl by si pomyslet, že auto do kamionu prostě narazí. Software tedy přikáže brzdám, aby daly cestujícímu jasně najevo, že má situaci plně pod kontrolou. Roboauto jednoduše zabrzdí stejně ostře jako člověk, i když by to nebylo vůbec třeba.
Vyhnutí se překážce na silnici
Podobně se vůz chová třeba při objíždění překážek. I když by automobil mohl předjet pomalejší vůz s centimetrovou přesností, opět se zachová více jako člověk a vyjede do boku více, než je nutné. Pro cestujícího je tento způsob řízení familiární a bude mu více důvěřovat než chladné přesnosti matematických výpočtů.
Revoluce vs. evoluce
Google nyní usiluje, aby kalifornský úřad DMV uznal jízdy ve virtuálním prostředí jako regulérní testování potřebné po patřičnou certifikaci.
Ať už to dopadne jakkoliv, odborníci upozorňují, že je automobilový „Matrix“ od Googlu příliš malý. Ačkoliv počítá s každým detailem přesně zmapovaných 2 000 kilometrů, Kalifornie dohromady nabízí 276 000 kilometrů veřejných komunikací a celé USA mnohonásobně více. Charakter řidičů i povětrnostních podmínek se zároveň výrazně liší region od regionu, i když se tedy autopilot naučí reagovat na chování řidičů i chodců v San Francisku, ti z New Yorku mohou mít přeci jen trošku odlišné návyky nemluvě o Evropě a dalších oblastech.
Jak nakonec bude vypadat vůz s plně autonomním autopilotem a kdy se z něj stane masová záležitost? To dnes ještě nikdo neví, podle britské vládní studie by to však mohlo být až někdy okolo roku 2040.
Okamžik, kdy se zcela autonomní vozy objeví v autosalonech jako rohlíky v krámu a budou se moci prohánět prakticky po každé komunikaci přinejmenším západního světa, je tedy ještě velmi daleko. Jsou si toho vědomy i tradiční automobilky, které jdou ke stejnému cíli na rozdíl od revolučního Googlu spíše po malých evolučních krůčcích formou nejrůznějších asistentů.
