Otevíráme nový typ článků – „tagové“ rozhovory s osobnostmi českého IT, webu, médií, marketingu, … Prostě s těmi, kdo vám čas od času vyskočí na Twitteru, i když je nesledujete. Tématu jsme přizpůsobili i formát: místo otázek je rozhovor oddělený tagy. První, kdo tenhle formát otestoval, byl pražský mediální teoretik i praktik, vývojář a sémiolog Josef Šlerka.
<Nová média>
Josef Šlerka
Působí jako vedoucí Studia nových médií na UK a na pozici Chief Technology Strategist v Ataxo Group.
Pokaždé, když mám definovat, co jsou to nová média, tak ustrnu úzkostí. Jako vedoucí Studia nových médií bych to přeci měl vědět naprosto přesně! Jenže odpověď je komplikovanější. Nová média jsou ta, která se ještě pořádně neusadila, nevytvořila svůj kánon. Z tohoto pohledu je televize staré médium, ale HDTV jím ještě být nemusí. Internet zůstává novým médiem díky neustálým technologickým inovacím, které vytváří stále nové a nové formy. Jenže tak to zcela určitě nebude navěky.
Myslím, že do pár let se setkáme s úplně novými novými médii, která budou třeba založena na využívání nových rozhraní mezi lidským mozkem a strojem. Kdo by ale takové intelektuální řeči četl. Proto vždy hrdě říkám, že nová média jsou ta, o kterých se neučí na Fakultě sociálních věd, ale to je jen takový vtip.
<Gamifikace>
Můj milovaný buzzword. Teoreticky by se mělo jednat o zavádění herních mechanismů do neherních prostředí za účelem většího zapojení. Přeloženo do češtiny: je to vlastně pokus přimět návštěvníky webu nebo aplikace, aby se k němu či k ní vraceli.
Je to podobný trik jako věrnostní programy leteckých společností. V jádru je nabídka mnoha oborových stránek stejná a dají se volně zaměnit, stejně jako nabídky leteckých společností. Všichni se tedy musí starat o to, jak si udržet své klienty. Využití herních principů je velmi přirozené a potencionálně výnosné. Jde to dělat dobře jako v případě Foursquare, nebo totálně blbě jako v případě iDnes a jejich dukátů.
<Soukromí>
Jsem staromódní a myslím, že soukromí a jeho ochrana je jednou z mála věcí, které ještě mohou zabránit všepronikající expanzi veřejné morálky. S ubývajícím soukromím na ulicích i v sociálních sítích se vracíme do kalvínské Ženevy s byty bez závěsů, protože dobrý protestant přece nemá co skrývat. Bohužel se tak soukromí ani nemůže nijak zvlášť lišit.
Pokud budeme pokračovat, postupně přijdeme o svou identitu, protože svá temná já budeme v sobě dusit. Bohužel si myslím, že lidí s podobným názorem bude ubývat, dnes dáváme přednost falešnému pocitu bezpečí před ochranou vlastního soukromí.
S ubývajícím soukromím v sociálních sítích se vracíme do kalvínské Ženevy s byty bez závěsů, protože dobrý protestant přece nemá co skrývat.
<Žurnalistika>
Miluju noviny. Pracoval jsem v nich dva roky a kdyby mi v nich někdo nabídl zajímavou pozici, snad bych se i okamžitě vrátil. Máloco se vyrovná pocitu, který zažíváte při ranní kávě, když slyšíte, jak se v rádiu politici rozčilují nad kauzou, kterou jste vyvolal.
Bohužel ale dnes novinařina ustupuje zábavnému psaní o nepříliš vážných problémech, a přitom právě dnes by měla v ruce mnohem víc trumfů, než kdykoli před tím. Dobrý data mining internetových zdrojů totiž může odkrýt víc, než pobíhání po tiskovkách stran.
<Occupy>
Jen do toho! Podle mne je to lepší než jen lajkovat stránky na Facebooku a fakt, že někdo upozorňuje na nerovnoměrnou distribuci bohatství ve společnosti není na škodu, minimálně může vyvolávat zajímavou debatu.
<Punk>
Punk, kyberpunk a další kontrakultury 60. a 70. let mají mou velkou lásku. Bez LSD, východní filozofie, Timothy Learyho a dalších bychom možná dnes neměli GUI k počítačům a neuvěřitelně odvázanou představivost univerzitních profesorů (bohužel převážně v USA). Vystřízlivění 70. let, reprezentované pro mě hlavně punkem (a později kyberpunkem) bylo už jen konstatováním, že systém se moc měnit nedá, ale jde s ním vyjebávat. Navíc kyberpunk pokračoval v představě radikální demokratizace technologií, kdy kdokoli na ulici mohl provozovat technokejkle, protože hi-tech ztratil své opatrovníky: stát a vědecké laboratoře.
To, že si dnes můžeme za pár babek na pár hodin koupit klastr deseti výkonných mašin v Amazonu a provést s nimi poměrně brutální datamining profilů na Facebooku, jako to udělal třeba před lety Peter Warden, je pořád důkaz, že se představy Wiliama Gibsona docela naplňují.
Nový typ rozhovorů si můžete číst i na papíře časopisu Computer.