Apple IIgs je počítač mezigenerační, jakýmsi mezistupněm, mezi osmibitovou a nastupující šestnácti či vícebitovou generací počítačů. I po téměř třiceti létech působí prostě trochu jinak.
V polovině osmdesátých let došlo k dravému nástupu nové generace počítačů. Osmibitové stroje se pomalu přesouvaly ze stolů kancelářských do dětských pokojíčků a stávaly se primárně herními platformami. Samozřejmě, neplatilo to vždy a všude, některé z platforem byly i nadále užívány většinou svých uživatelů k práci a hry nepředstavovaly to hlavní vyžití. Mezi takovéto platformy patřil i Apple II.
Přečtěte si také:
Počítače této doby se samozřejmě vyráběly v různých konfiguracích. Mezi osmibity byla nejčastější varianta počítače s integrovanou klávesnicí, kdy jako monitor byl používán televizor.
Samozřejmě, to neplatilo vždy a všude, i osmibitové počítače existovaly s integrovaným monitorem (Tandy TRS-80 model III), případně s odděleným tělem, klávesnicí a monitorem. Nicméně v půli osmdesátých let se tato profesionální varianta už stala symbolem pro novou generaci počítačů. Opět se samozřejmě nedá hovořit o absolutní platnosti něčeho takového – ani Macintosh, ani Atari ST v prvních verzích té profesionální filozofii neodpovídalo. Ovšem u osmibitů se ta zmíněná kompaktní varianta stala v podstatě standardem.
Apple IIgs s externím harddiskem (zdroj: Vintagecomputer.net)
No a přišel Apple se svým IIgs, tedy strojem na pomezí platforem, který nabídl tělo s oddělenou klávesnicí. Tento tah je překvapivější o to, že varianta s oddělenou klávesnicí i monitorem nebyla pro firmu z Cupertina vůbec vlastní. Všechny dosavadní počítače platformy Apple II byly kompaktní, zatímco tehdejší Macintoshe měly integrovaný monitor. IIgs byl prvním takovým řešením a předběhl dokonce i profesionální Macintosh II.
Pokud ovšem Apple IIgs spatříme „naživo“, zjistíme, že zdání klame. Na fotografiích sice IIgs působí podobně, jako dnešní desktopy, ale ve skutečnosti je menší a především lehčí, než na co jsme zvyklí. Důvod je jednoduchý – Apple IIgs neobsahuje žádnou mechaniku a deska je celkově jednodušší.
Po stránce designu se jedná o povedený kousek hardwaru. I obyčejnou „bednu“ dokázali v Applu něčím ozvláštnit, aby to nebyl jen takový kvádr. Povrh je tedy rýhovaný s průduchy v podobném stylu, jako u Apple IIc, vpředu je malý výstupek s indikační diodou napájení, no a při rozdělání počítače se nám vrchní víko příjemně odklopí, takže přístup ke všem komponentům je přímo luxusní.
Vnitřek počítače po odklopení víka - vše je perfektně přístupné
Klávesnici sice nemám originální (používám tu z Macintoshe), ale z fotografií je zřejmé, že je mezistupněm mezi Apple IIc a Macitnoshem, objevují se typicky macovské klávesy a přibyl numerický blok (který v této době nenabízela ani klávesnice Macintoshe). Už s ohledem na možnost použití modernější klávesnice z Macintoshe je evidentní, že zde Apple udělal velký krok vpřed a IIgs se tedy může pyšnit tím nejlepším, co je v dané kategorii k mání.
I disketové mechaniky mají rýhované větrání, aby s počítačem ladily, nehledě na tradiční bělavou barvu, kterou už od dob Apple IIc začala firma z Cupertina pro své počítače používat. Celkový dojem je tedy jednoznačně pozitivní, je to počítač za hodně peněz a dává to najevo.
Originální klávesnice (zdroj: vintagecomputer.net)
Co se konektorů týče, Apple IIgs nabízí velmi slušné možnosti pro připojení různých periférií. Máme tu sluchátkový výstup, dva sériové porty pro zapojení modemu či tiskárny, joystickový port, porty pro připojení disketové jednotky a monitoru, composite video na připojení k televizi a ADB port pro klávesnici a myš. Možná někoho překvapí chybějící SCSI či paralelní port – co se SCSI týče, tuto kartu Apple k počítači prodával, no a paralelní port tehdy firma z Cupertina moc nepěstovala, pro připojení tiskáren preferovala port sériový, takže se prodávaly dodatečné karty či konvertory.
Pohled zezadu na konektory IIgs
Připojení počítače a jeho spuštění není vůbec problematické. Vzhledem k výstupu Composite video není problém počítač propojit s jakýmkoliv moderním LCD. Pokud budete chtít použít nějaký starý monitor, můžete narazit na problém s NTSC normou, ovšem počítač je možné přepínat mezi NTSC a PAL – viz. zde. Samozřejmě, experimentátoři nesmí zapomenout respektovat fakt, že americké stroje si budou rozumět jen se 110V – připojit k nim 220V není dobrý nápad.
Zabudovaný Control Panel - zde nastavení slotů počítače
Pro základní nastavení počítače je možné použít zabudovaný ovládací panel – stiskneme tlačítka Apple+Control+Reset. Objeví se textové menu se základními nastaveními. Jedno z nejdůležitějších je hned na začátku menu – volby zobrazení. Můžeme zde zvolit monochromatický či barevný výstup a počet znaků na řádek (což není zas tak podstatné).
Vyfotit obrazové artefakty barevného kompozitního výstupu není snadné, aspoň tento pokus
Pokud IIgs připojujete k modernímu LCD přes composite video výstup, tak je barevný výstup velice nekvalitní. A když myslím, velice, tak opravdu VELICE – barevné artefakty všude, špatná čitelnost písma, prostě nejde v tom pracovat, maximálně hrát nějaké hry.
Barevný výstup přes Composite Video je velice nekvalitní, je lepší zainvestovat do konverze kabelu z výstupu na monitor, nebo si ji vyrobit svépomocí
Monochromatický výstup je naproti tomu velice kvalitní, stejně jako u Apple IIc. Už z tohoto důvodu jsem si koupil speciální adaptér, který z výstupu na monitor vyvede cinche s R, G a B, které buď připojíte k televizi (pokud takový vstup má), nebo musíte zainvestovat do kabelu, jež vám tyto komponenty složí do SCARTu. Je třeba zdůraznit, že Apple IIgs stejně jako většinu ostatních osmibitů nepřipojíte k moderním VGA monitorům, tedy bez speciálních scandoublerů.
Pro srovnání minulá obrazovka v monochromatickém zobrazení, jenž je plně použitelné
Control panel není dostupný pouze v textovém módu, ale i v grafickém operačním systému GSOS, kde jsou k dispozici pro některé z voleb v podstatě ty samé možnosti, jako v textovém menu, navíc máte samozřejmě možnost si například navolit tiskárnu atd.
