Grafické karty jsou stále horkým tématem. Nabídka je pestrá, cenové rozpětí široké a boj mezi Nvidií a AMD neutuchá. Jaká je aktuální nabídka na trhu a jak dobře vybrat?
Ačkoli jsou stolní počítače z hlediska poptávky válcovány notebooky, zdaleka to není kategorie na odpis. Klasické „bedny“ mají co říci především hráčům, kteří si s výkonným stolním počítačem zahrají v daleko vyšší grafické kvalitě než na konzolích nové generace. A právě grafické schopnosti určující grafické karty jsou jednou z nejsledovanějších komponent stolních počítačů – jaká je aktuální nabídka? Jakou kartu vybrat? To jsme zjišťovali v časopise Computer a nyní se o informace podělíme i zde.
Stávající modelové řady obou výrobců – Radeon 200 a GeForce 700 – jsou z převážné části postavené na grafických čipech z Radeonů HD 7000 a GeForce 600. Letos jsme se zatím dočkali jen jedné opravdové premiéry – GeForce GTX 750 a GTX 750 Ti s novou architekturou Maxwell, u které se Nvidii povedlo výrazně zlepšit efektivitu a poměr výkon/watt. U AMD přišly v tomto roce Radeony R7 250X, R7 265 a R9 280 postavené čistě na čipech ze starších Radeonů HD 7000.
Na „přeznačování“ starých karet je pozitivní alespoň to, že když výrobci nemohou nabídnout výrazné inovace, snaží se zákazníky oslovit alespoň nižšími cenami a lepším poměrem cena/výkon. Díky tomu třeba můžete dnes pořídit přeznačený Radeon HD 7950, který se v lednu 2012 prodával za 10 500 korun, pod označením R9 280 s vyššími takty už za pět tisíc.
Radeon HD 7850 patří ve své čerstvě uvedené reinkarnaci R7 265 k nejvýhodnějším kartám
Posun dříve špičkových karet do nižších cenových tříd má však také negativa – i když cena klesne, vlastnosti karet se tím nezmění. U grafik za deset tisíc se příkonu přes 200 W nikdo nediví, ale u karet za pět tisíc, mezi kterými vybírají běžní smrtelníci, už to moc příjemné není. A přestože se smíříte s vyšší spotřebou, pořád vás kvůli větším nárokům na uchlazení takové karty bude obtěžovat vyšší hlučnost.
Mantle nebo ShadowPlay – čemu dáte přednost?
Už na začátku byste se měli rozhodnout, jestli vás zajímají některé z proprietárních technologií, které AMD nebo Nvidia nabízí. Nenechte se tím ale příliš omezovat, ty nové, kterými výrobci šermují v prezentacích při uvedení karet na trh, se začnou v širší míře (pokud vůbec) používat často až po letech, kdy už stejně hrajeme na kartách dalších generací.
AMD teď láká především na API Mantle coby alternativu k Direct3D s mnohem nižšími režiemi a vyšším výkonem. Radeony s nejnovějšími GPU – Bonaire a Hawaii – podporují dále technologii TrueAudio, což je pojem pro integrovaný specializovaný procesor pro zpracování zvuku. Dalším rozdílem oproti GeForce je hardwarová podpora DirectX 11.2 (GeForce podporují na hardwarové úrovni jen DirectX 11_0). Stále ale ještě není zřejmé, nakolik a jestli vůbec bude DirectX 11.2 v praxi výhodou. Klíčové techniky, o kterých se v souvislosti s DX11.2 mluví – např. streamování textur – totiž vývojáři často prezentují právě na GeForce.
Snad nikdy dříve nebylo tolik karet za 6 000 Kč, které by vyžadovaly napájení pomocí osmi a šestipinového konektoru
Nvidia má na své straně už tradičně technologie jako CUDA pro GPGPU nebo hardwarově akcelerovaný PhysX a intenzivně vyvíjí aplikaci GeForce Experience. Spíše než coby pomocník s optimalizací nastavení her řadu hráčů zaujala jednou z integrovaných technologií – ShadowPlay pro hardwarově akcelerované nahrávání videa z her. Zaznamenávané video se na pozadí ukládá rovnou ve formátu H.264 s velmi malým dopadem na výkon (zejména při porovnání třeba s populárním FRAPSem).
Hráči ShadowPlay využívají nejen pro ukládání záznamů z her, ale i k nahrávání v nekonečné smyčce (u multiplayerových her to třeba pomáhá odhalit podvádějící protivníky). ShadowPlay už umí i živé streamování přímo ze hry prostřednictvím twitch.tv. Tato výhoda ovšem nemusí trvat věčně: do velké míry jde jen o softwarovou záležitost, ke které může AMD kdykoliv nabídnou vlastní alternativu.
Náročnějším hráčům Nvidia nabízí G-Sync – variabilní obnovovací frekvenci. Monitory vybavené modulem G-Sync (bohužel nejsou zrovna levné) už nemusí obraz překreslovat v pravidelném rytmu (obvykle 60 Hz), ale mohou ho vykreslit hned, jakmile je připravený monitor a nový snímek. Třeba při 52 snímcích za sekundu pak umí monitor zobrazovat zcela plynule frekvencí 52 Hz a měnit ji synchronně s aktuálními fps, zatímco u klasické vertikální synchronizace lze v takovém případě jen snížit frekvenci až na 30 Hz (překreslování bude rovnoměrné, ale s nízkou frekvencí), anebo střídat 30 a 60 Hz, kvůli čemuž obraz nebude plynulý, ale trhaný.
AMD už připravuje podobnou technologii FreeSync, která byla pod názvem Adaptive-Sync zařazena do novějšího standardu specifikace DisplayPort s označením 1.2a. Je to reakce právě na G-Sync od Nvidie, která sice přijde později, ale bude levnější a univerzálnější.
Používáte-li více monitorů, pohlídejte si výstupy. Občas jsou zredukované tak, že digitálně připojíte jen dva monitory
S rozmýšlením, jakou kartu a od koho, vám ještě mohou pomoci bonusové balíčky. Důkladně si proto prověřte, zda a co vlastně ke kartám můžete dostat. U AMD to může být zdarma jedna nebo více her z programu Never Settle Forever, u Nvidie třeba zase kredit do her typu free to play či plná verze hry.
Kolik investovat?
Nejvýhodnější jsou produkty střední třídy. U nich zhruba platí, že cena odpovídá výkonu, který za ni dostanete. Pozor si dávejte jen na okrajích nabídky (karty pod 3 000 a nad 12 000 Kč). U těch nejlevnějších je totiž do malého cenového rozpětí vtěsnaná spousta modelů, které se výrazně liší výkonem. Každá stokoruna přidaná na lepší model může znamenat nárůst výkonu v desítkách procent a mnohem lepší poměr cena/výkon. Na opačné straně nabídky už jsou zase příplatky na rychlejší modely vyšší než nárůst výkonu, který za to přinesou – platíte spíše jakousi daň za exkluzivitu.
U nových špičkových modelů už ani nemá smysl cenu komentovat – proti monstrózní R9 295X2 s cenou kolem 37 000 Kč vyrukovala Nvidia s dvouprocesorovou GeForce Titan Z, která se dostala na trojnásobek ceny „běžného“ Titanu, tedy přes 70 000 Kč. Uvedená cena už je absurdní, je totiž výrazně vyšší, než by stálo obdobné řešení ze dvou jednočipových karet. Spíše než zákazníkům tak poslouží především coby prostředek pro poměřování sil marketingových oddělení obou výrobců čipů a prezentaci výrobců grafických karet.
Pokud nemáte peněz na rozdávání, nepřiplácejte příliš velké částky na karty s dvojnásobkem paměti oproti standardním modelům. Příplatky bývají nezanedbatelné a nárůst výkonu v praxi téměř nezpozorujete – hry se totiž s nižší kapacitou pamětí umí obvykle vypořádat. V nižší třídě vám bude na plné HD rozlišení stále stačit i karta s 1 GB paměti.
Specifikace berte jen orientačně
Převážná většina karet využívá technologie pro automatické přetaktování, které inteligentně reagují na to, jak se vydařil konkrétní kus GPU. Dvě stejné karty tak nemusejí mít zcela stejné vlastnosti (výkon, spotřebu, teploty). Reálné pracovní takty také nemusí odpovídat udávaným specifikacím (naštěstí bývá výsledek v praxi většinou lepší, než údaj uváděný výrobcem). U GeForce není vzácnost, když karta běží o 100 MHz rychleji, než je uvedeno ve specifikacích. Za těchto okolností nemá smysl vybírat kartu podle toho, která nabídne třeba o 30 MHz vyšší „papírové“ takty. Zkuste raději najít recenze nebo zkušenosti jejich majitelů.
Pro malý formát Mini-ITX vznikají speciální zkrácené verze výkonných karet, např. MSI GTX 760 GAMING ITX
Spotřeba a hlučnost
S tím, jak výkonnější grafiky po slevách spadly do nižších tříd, musíte u nich také počítat s horšími provozními vlastnostmi, především s větší spotřebou a rozměry. Platí to především pro dnes už poměrně levné Radeony R9 280 a 280X s velkým GPU Tahiti. Pokud chcete podobnou kartou vylepšit starší sestavu, pohlídejte si také, zda upgrade zvládne zdroj – nelze spoléhat na to, že když stačil na starší HD 7850, bude tomu tak i nyní se „zlevněnou“ R9 280.
Výjimkou jsou v tomto ohledu GeForce GTX 750 a 750 Ti s architekturou Maxwell, které mají nízkou spotřebu a úžasný poměr výkon/watt, který je asi jako jediný skutečně hoden karet nové generace.
Chladič WindForce 3X 450W od Gigabyte udrží i vysoce přetaktovanou GTX 780 na taktech, při kterých má výkon GTX 780 Ti
Nově vznikající kategorií jsou krátké karty pro platformu mini-ITX, které se svou délkou 17 cm nepřesahují základní desku. U těch výkonnějších ale musíte počítat s tím, že budou hlučnější než obdobné karty plného formátu, je na nich mnohem méně místa pro chladič.
Kdysi nejvýkonnější karty už najdete ve střední třídě, kde nabízí stále vysoký výkon, ale za mnohem lepší peníze. Jen nepotěší provozními vlastnostmi.
Na kartu, která by bez zátěže nebyla tichá, už dnes narazíte spíše výjimečně. V zátěži už to bývá horší: i když čip často běží na nízkých teplotách, kolem 60 °C, karta je zbytečně hlučná. Většinou to jde napravit manuálním nastavením regulace. Nespoléhejte se však, že tomu tak bude vždy – někdy jsou karty hlučné i na minimálních otáčkách, které lze nastavit. A někdy zase může automatická regulace nastavit jejich výkon níže, než je to možné při manuální regulaci a pokud ji vypnete, tak manuální regulací ztišíte kartu v zátěži, ale zvýšíte její hlučnost bez zátěže.
Chladiče Twin Frozr IV vynikají vysokým výkonem při minimální hlučnosti a MSI u nich má dobře zvládnutou i regulaci
A konečně – pokud budete používat více monitorů, ohlídejte si počet a typ výstupů. Platí to především pro levnější karty, u kterých to občas výrobci s redukcí výstupů trochu přeženou.
