Zdeněk Cendra: Český internet už se nesjednotí

Zdeněk Cendra začínal podnikat už někdy v pubertě. Dnes je mu 28 a jeho společnost SuperHosting je jedním z největších dodavatelů obsahu do českého internetu. Mnoho konkurentů a lidí ze zdejšího internetového byznysu mu nemůže přijít na jméno a viní ho ze všemožných agresivních praktik. To ho ale příliš netrápí.

Cendra vedle SuperHostingu rozjel společnost Peering.cz. To je v Česku vůbec první komerční internetový uzel, do kterého se připojují internetoví provideři, poskytovatelé internetového obsahu a další podobné subjekty. Tato takzvaná peeringová centra fungují proto, aby bylo možné si vzájemně, rychle a levně vyměňovat data. Cendra s příchodem Peering.cz vytvořil první konkurenci pro sdružení NIX.CZ, které podobný uzel provozuje už dlouhá léta. To jeho pověsti v mnoha případech opět neprospělo a jeho SuperHosting byl z NIXu před pár měsíci vyloučen. Cendra teď chce získat polovinu českého peeringového trhu a do Česka připojit velké světové hráče.

Vůbec největší Cendrův byznys vy ale měla být společnost CDN77. Ta už míří do celého světa a konkuruje i obrům jako Amazon či Akamai. Nástroj na urychlování načítání webového obsahu má prý potenciál v nekonečnu.

Proč vás český internet tolik nemá rád?

Protože se nebojíme jít proti proudu. Rádi měníme konvenční zažité věci, které našim konkurentům vyhovují. Když někdo něco prodává předražené, jsme ochotní to změnit. Když se něco dělá pět let stejně a vy přijdete se změnou, ostatní se musí přizpůsobit, a to není pohodlné. A když tohle děláte dlouho, jsou na trhu firmy a lidé, kteří vás prostě nemají rádi. Žijeme v kapitalismu a vyhrává ten největší samec a my chceme být ti, kdo určují agendu a směr. Většinou je to na úkor někoho. Historicky jsme někomu přebrali zákazníky a pak nám kvůli tomu někdo nemůže přijít na jméno.

A ty zákazníky jste vždy přebrali čistou cestou?

Rozhodně. Jediný způsob, jak dnes zákazníka přetáhnout, je lepší služba, servis, transparentní cena, nižší závazek, ochota jít do většího rizika v tom, co pro zákazníka uděláme a tak dále. To jsou věci, kteří tradiční hráči na trhu neradi slyší a riziko nést nechtějí. Pro ně je ideální, když ho nese zákazník.

Dobře, dejme tomu, že jste tedy zdravá, dravá a mladá konkurence. Proč o vás ale mnoho lidí z byznysu skutečně nevybíravě mluví a říká něco o velice diskutabilních praktikách?

To podle mě nemá racionální základ. Za námi nejsou žádné nedodělky, dluhy nebo něco, k čemu bychom se nepostavili čelem a nevyřešili to. Nic takového neexistuje. Často je to pomluva a proti tomu se špatně brání. Historicky hodně lidí říkalo, že některé věci neděláme správně, což nás paradoxně donutilo všechno dělat tip ťop. Když na trhu chodí lidi a říkají, že něco děláme nekale, je to extra motivace k tomu, abychom nevytvářeli skutečnou záminku.

Vy jste začínal podnikat hodně mladý. Nemůže se vaše pověst v některých kruzích odvíjet od chyb v minulosti?

To ano. Když je člověku 16 nebo 17, tak má sebekritiku a reflexi postavenou jinak, než když mu je o 10 let víc. Některé dnešní situace jsou dozvuky nějakých debat proběhlých kolem roku 2000. To se občas někomu řeklo, že jsou hloupí, nebo že je jejich názor špatný. Tak, jako se Honzovi Řežábovi ze Socialbakers ještě stále připomíná jeho první bankrot, se to podobně táhne i se mnou. A tyto otázky tomu napomáhají (smích). Každý nějak začínal a já se vždy profiloval, že jsem měl na věci názor, i když ne vždy musel být správný. To si vás pak lidé zapamatují.

Začátky internetu byly ale občas poměrně divoké.

Byly, dost často se pracovalo i bez smluv. I tam docházelo samozřejmě ke konfrontacím. Ale jakmile se dal byznys do pořádku a jede se normálně přes smlouvy, vždy jsme vše dodrželi. Nemáme žádné kostlivce ve skříni.

A litujete něčeho, co jste kdy udělal?

Spíš litujeme toho, co jsme kdy neudělali. Ale samozřejmě, že některé věci nyní mají kontext. Kdybychom třeba v minulosti na někoho byli vlídnější, tak bychom teď byli větší kamarádi. Ale tím, že jsme byli striktní, se to nepovedlo. Vtip je v tom, že podnikání je série mnoha a mnoha rozhodnutí a majorita z nich musí být správná.

Chtěl byste vaše vztahy s některými hráči na trhu více normalizovat?

Nám je jedno, co dělá konkurence a je nám v podstatě i jedno, co si o nás kdo myslí. Nebo spíše nás každá kritika motivuje k tomu pracovat ještě lépe. Každý negativní impuls je impulsem k inovaci. Nemusím chodit s nikým z trhu na pivo a povídat si o tom, jak se to bude dělat. Proč jako? Raději se dívám, jak to dělají ti nejlepší v cizině. A pak sleduji, jak nás tady čas od času ostatní kopírují.

Jednou z věcí, kterou jste rozčeřil vody, je internetový uzel Peering.cz.

S Peering.cz jsme přišli na trh, kde do té doby asi 16 let – tedy po dobu, kdy byl pořádně zaveden internet v Čechách – působil jeden subjekt (internetový uzel NIX.CZ – pozn. red.). Ten fungoval dobře, ale když existuje pouze jeden hráč, není to nejagresivnější způsob, jak budovat nějakou organizaci. Stejně, jako se liberalizovalo mobilní připojení, jsme chtěli změnit i to, jak se zákazníci mohou připojovat do páteřního internetu. Už nemusí chodit pouze k jednomu spojovateli. A to, že se před námi jiný nový subjekt neobjevil, je dáno tím, že by vždy někomu šlápnul na kuří oko. Na českém internetu všichni se všema obchodují, nakupují od sebe, prodávají a poskytují si vzájemné služby.

Takže se podle vás český internet kamarádíčkuje?

Je provázaný. Firmy jsou provázené, lidé jsou provázaní. Když přijdete s nějakou službou či produktem, které trh mohou posunout, dochází k určitému přeskupení na konci toku peněz. To vede k tomu, že dotčené subjekty nevezmou situaci s nadhledem a berou si celou záležitost osobně. A to se pak může personifikovat.

Dle vás je tedy zázemí českého internetu v nějakém stavu, který většině hráčů vyhovuje?

Trh internetových poskytovatelů, kolokačních center, hostingových firem a podobně se nijak extra a překotně nevyvíjí. Vše je v relativně stabilním stavu, kde každý má své zákazníky, své zaměstnance, svůj podíl na trhu a své postupy. Stejně, jako třeba e-shopy mají respekt z toho, že do Česka přijde Amazon, něco se na trhu stane a konkurenti ho pak nebudou mít rádi, u nás je to podobně nastavené.

Jsou tedy dle vás vaše společnosti narušitelem českého internetového trhu?

V jednotlivých vertikálách a v dané době ano. Například v době, kdy se hosting prodával za tisíc korun, jsme ho my začali prodávat za 250. Lidi si mysleli, že jsem úplný blázen. Dnes se hosting prodává, já nevím, i za dvacet korun. Vždy to bylo o nějakém načasování. I dnes nabízíme něco, co stále není standard na trhu. Vždy chceme trh raději předběhnout, než čekat, že se něco stane.

Takže podle vás velké hráče na trhu štve to, že jste pružní a draví?

Když je menší firma na trhu, kde působí ty velké se stovkami až tisícovkami zaměstnanců, může konkurovat zejména flexibilitou a jednoduchostí. Takže ano, naší výhodou vždy bylo, že se můžeme a umíme rozhodovat rychleji.

Vaše společnost byla vyloučena z NIXu. Bereš důvod za opodstatněný?

Členy NIXu jsme byli asi osm let a před časem jsme si sedli, že uděláme podobný projekt. Obchodní plán se vešel na jednu A4 a řekli jsme si, že tenhle byznys bude fungovat. No a po roce a půl nás z NIXu vyloučili, protože to doopravdy funguje. Ale teď s odstupem mi ten důvod přijde relativně legitimní.

Takzvané peeringové uzly mohou fungovat jen tehdy, když si jednotliví členové mohou vyměňovat data. Vy jste možná vůbec největší hostitel internetového obsahu v Česku, máte v portfoliu třeba YouTube, Uložto.cz a tak dále. Co tedy vaše vyloučení z velkého uzlu pro obě strany znamená?

Znamená to, že už se trh nikdy nesjednotí. A pak to znamená také to, že v dlouhodobém horizontu budou muset být jednotliví internetoví poskytovatelé připojeni do dvou internetových uzlů, tedy jak do NIXu, tak k nám do Peering.cz. Můj názor je, že na konci to skončí slušnou a dlouhodobou remízou – my budeme mít půlku trhu a NIX také. Je otázka, kdo bude mít tu malinko větší.

Jaké jsou poměry teď?

Teď máme s Peeringem tak třetinu, NIX zbytek. Do konce roku bychom se chtěli dostat tak na 40 procent, to je celkem reálné.

A jak chcete zákazníky do Peering.cz dostat?

V peeringových centrech rozhoduje obsah. Z našeho SuperHostingu teče v průměru 300 gigabitů dat, a konkurenti jako GTS/Deutsche Telekom a další mají řádově desítky gigabitů. Nad 100 gigabitů mají v Česku jenom UPC a O2, ale to jsou sítě, které připojují domácnosti. Co se týče obsahu, jsme na trhu jasný lídr. Do toho jsme v průběhu let investovali, a jelikož jsme podnikatelé, rozhodli jsme se, že z toho všeho derivujeme další produkt.

Zdeněk Cendra v Connected koncem roku 2013.

A právě tady se na trhu opět mluví o tom, že jste velice agresivní. Že skrze SuperHosting, který má ty velké objemy dat, tlačíte na zákazníky, aby se připojili i do vašeho Peering.cz.

Tuto poznámku vnímám. Vztah je vždy oboustranný a obě firmy tahají za stejný konec. Jsou situace, kdy to může vypadat, že jedna strana tlačí ze silnější pozice, ale nakonec to vždy může fungovat pouze tak, když se obě dvě strany dohodnou. Nikdy to nemůže být vynucené. Jsou sítě, se kterými jsme se nedohodli. Nemáme nic, čím bychom někoho mohli donutit. A pak jsou tady politická rozhodnutí. Jsou firmy, které řeknou, že by jim připojení k nám dávalo smysl, ale jelikož tomu někdo z vedení není politicky nakloněn, není to na pořadu dne.

Tou politickou náladou opět myslíte ony kamarádíčkovské vztahy?

Ano. A já ty jejich pohnutky často chápu, ale vše je jenom dočasné.

Takže SuperHosting a jeho objemy dat nejsou silovou pákou pro akvizici zákazníků do Peering.cz?

Ne. Ze začátku to tak bylo a propojení firem nám hodně pomohlo, ale teď už to páka rozhodně není. Teď už je to o příležitostech do budoucna. Když to řeknu trochu nadneseně, teď jde o to, kdo v Česku připojí jako první infrastrukturu Facebooku, jestli NIX nebo my. Půjde o to, kdo získá dalšího velkého poskytovatele internetového obsahu.

Jste na lovu velkých světových internetových jmen?

Ano. Český peeringový trh může růst pouze v případě, že se sem přímo připojí někdo další z ciziny. Může to být Facebook, Twitter, Vimeo… prostě kdokoliv, kdo má nějaký multimediální obsah, který konzumují Češi. Až bude mít Netflix potřebu jít na zdejší trh, může to být i on.

A už jste s někým v kontaktu?

Velká část naší pozornosti je směřována do ciziny. Chceme na náš trh dotáhnout sítě, které tady ještě nejsou a které zároveň Češi budou využívat. Primárně jsou to multimédia, cloudy a sítě pro doručování a skladování obsahu velkých hráčů, kteří potřebují mít data fyzicky uložena v různých místech světa tak, aby se lokálním uživatelům rychle načítala (takzvané CDN sítě – pozn. red.).

Právě vlastní CDN síť je další firma, kterou jste rozjeli. Vaše CDN77 už není pouze lokální projekt, ale rozšiřuje se po celém světě. Jak jste na tom?

CDN77 funguje tři roky a akceleruje doručování webového obsahu, jako jsou obrázky, videa a podobně. První rok jsme se trochu trápili, druhý rok jsme rostli a teď rosteme ještě víc. Zatím máme 30 lidí a za loňský rok tržby 55 milionů. Teď míříme na stovku a víc. Potenciál je z mého pohledu nekonečný.

Takže vám teď roste pod rukama potenciálně největší podnik, který jste kdy vybudoval?

Rozhodně. Samozřejmě se vše bude odvíjet od trhu a podobně, ale poměr investovaného času a peněz k růstu je větší, než u předchozích společností. Dnes už máme 12 let zkušeností z českého trhu a víme, jak doručovat internet. Všude, kudy chodím, říkám, že jediné co umíme, je doručovat internet. Navíc se nám sešlo dobré načasování, světová konkurence na CDN trhu byla po krizi poměrně pasivní. A především, máme teď skvělé lidi.

Takto z dálky se může zdát, že světový CDN trh je hodně obsazený. Jsou na něm jména jako Amazon, Akamai nebo EdgeCast.

V Čechách jsme našli produkt, který může sloužit webům patřící mezi nejužší světovou špičku. Ať už ty současné, nebo takové, které tam jednou dorostou. Díky tomu se dostáváme ke kompetentním lidem, kteří jsou navíc ochotní zaplatit a něco vyřešit. Zrovna dnes nás začal používat web, který patří k 600 největším webům na světě. Když vás začne používat někdo z tisícovky největších globálních hráčů, je to velká věc.

Dá se takový globální produkt prodávat z Prahy?

Jde to. Jednáme po Skypu, po telefonu, po Evropě není problém rychle létat a v extrémním případě si zákazník udělá výlet do Prahy. A také se účastníme různých tematických konferencí, kde se daný typ zákazníků sjede a jde tak dojednat hodně věcí. Nedávno byla například v Amsterodamu konference firem kolem webových her, jsou akce pro e-commerce a tak dále. Funguje nám i doporučování spokojených zákazníků a cílená reklama. A pak rychlé reakce obchodu a techniků a chat na našem webu. Když si udělám mystery shopping u našich největších konkurentů, tedy Amazonu a Akamai, u jednoho mi odpoví zmatený indický technik a u ostatních mi ani do 48 hodin nepřijde odpověď. Ty firmy jsou v úplně jiné tržní pozici a s jinými potřebami a vedle toho jde vyrůst.