Konec loňského roku byl ve znamení nových konkurenčních bojů v poměrně neprobádané oblasti – virtualizaci desktopů. Citrix uvedl nový XenDesktop, na což VMware reagoval s View 4. Principy cloud computingu obou firem se nyní srovnávají a co je hlavní, princip tenkých klientů se nyní zdá být skutečně použitelný.

Tip: Přečtěte si preview VMware View 4 na Živě.cz

Hlavním polem působnosti VMware byla virtualizace serverů, když se svým VDI příliš nemohl Citrixu ve virtualizaci desktopů na dálku konkurovat. Nyní se situace minimálně vyrovnává. VMware totiž zprovoznil zcela nový protokol PCoIP (PC over IP), který se dostává hodně za VDI a dokáže poskytovat kompletně streamované desktopové operační systémy přes lokální síť nebo internet.

View 4 se nasazuje nad vSphere 4, kde následně kromě samotného enginu běží i například pouhý jeden přednastavený obraz operačního systému. Ten je následně doručován koncovým uživatelským stanicím (právě přes PCoIP) a podle nastavených pravidel pak ukládá případné změny a uživatelská nastavení podle účtů do profilů. Uloženy jsou pouze a jedině na serveru, přičemž lze samozřejmě nadefinovat různá úložiště s tím, že je možné volit různé druhy šifrování a bezpečného přístupu k oněm datům.

Schéma infrastruktury VMware View

Koncový uživatel tedy dostane jediné – přihlašovací konzoli, kde vyplní své přístupové údaje. Na základě toho je pak kontaktován View 4 a pokud ověří údaje a uvolní dostatek licencí, uživateli se vzdáleně začne načítat klasické prostředí operačního systému spolu s aplikacemi. Správce může v rámci jednoho a více obrazů systémů přednastavit dostupné aplikace dle nutnosti a určit, odkud a za jakých podmínek budou moci uživatelé přistupovat. Například je možné nastavit přístup z lokální sítě s mnohými dalšími omezeními, zatímco uživatelé s notebooky, kteří jsou často na cestách a využívají mnohá připojení, dostanou práva benevolentnější v možnostech dálkového připojení, naopak ale vše bude opatřeno vyšší bezpečností.

Podrobné až detailní

Profily uživatelů lze definovat hodně podrobně. Některý například bude moci vždy čerpat pouze z přednastaveného základního profilu operačního systému a veškeré jím provedené změny se při odhlášení neuloží – pouze se zaznamenají případná vytvořená data, která se přenesou do nastaveného datového prostoru. Jiní uživatelé však mohou dostat i vlastní úložiště profilu, takže se k nim natáhne základní obraz systému se zvolenými aplikacemi a veškeré provedené změny se pak uloží na serveru a při dalším přihlášení se tak bude možné dostat k vlastnoručně provedeným změnám. Samozřejmě v rámci všemožných práv.

O řízení těchto procesů se stará View Composer, který říká, co se základním obrazem systému má dále dělat, zda se může klonovat a tak různě. Pro poskytování streamovaných aplikací tu pak funguje starý známý VMware ThinApp, který prakticky odděluje jednotlivé aplikace od samotného virtuálního disku operačního systému. Opět tak lze velice jednoduše zvolit, jakému uživateli se mají „natáhnout“ které aplikace, nicméně veškeré další nastavení možností programů se pak provádí v ThinApp. Tedy třeba možnosti ukládání či využití edicí. ThinApp zde funguje velice spolehlivě a není nutné se bát dalších zvýšených investicí za nový produkt – vše je totiž součástí jednoho balení.

Prostředí operačního systému se vykresluje v reálném čase, je tedy vhodné pracovat na rychlejším připojení. V praxi je to však vyřešeno poměrně šikovně – uživateli se nejdříve načítá text tak, aby viděl daný obsah a mohl se případně pohybovat dále, zatímco grafika se postupně dokresluje z jakéhosi rozmazaného stavu. Určitě si při tom vzpomenete na pomalé vykreslování obrázků v internetovém prohlížeči – nejdříve to byla taková rozmazaná šmouha, která se postupně dokreslila. Zde je to prakticky to samé.

Nicméně zde stále existuje možnost přenést celý desktop přímo do počítače, což umožňuje práci i bez připojení v lokálním prostředí. Jakmile se pak uživatel připojí k internetu, dojde k synchronizaci veškerých provedených změn. View 4 toto dokáže klasicky nejen s Windows XP, Vista a 7, ale i s desktopovými Linuxy.

Jak je rychlý?

Rychlost streamování systému například v rámci rychlé lokální firemní sítě je skvělá a uživatel prakticky nepozná, že s daty vůbec nepracuje na svém fyzickém počítači. Protokol PCoIP toto navíc velice elegantně řeší právě i na pomalejších linkách, kdy i na 3G modemu lze dosáhnout naprosto pohodového chodu, i když zde samozřejmě hodně záleží na odezvě. Jako vždy, čím je menší, tím lépe, nikomu se příliš nechce čekat, než se mu za 2 sekundy vykreslí kontextová nabídka programu. Je však důležité, že i v terénu lze poměrně snadno v cloudu pracovat, i když je jasné, že rychlejší Wi-Fi tomuto systému svědčí mnohem více než mobilní připojení. Zde už však nemusí bourat hranice výrobci cloud computingových řešení, ale spíše operátoři s mobilními datovými přenosy.

Cloud computing jako je View 4 musí vyřešit nejenom samotnou cestu systému do počítače, ale i důležité prvky jako přenos lokálních zdrojů do vzdáleného prostředí. Typicky třeba uživatel připojí USB paměťové zařízení (nebo jakékoliv jiné) a to se mu musí v systému načíst. O to se opět stará protokol PCoIP, který lokální USB port zpřístupní na serveru a uživatel se k němu následně může dostat. V praxi toto opravdu funguje velice spolehlivě a hlavně rychle. A to i na pomalejší lince. Velikým problém virtualizace všeobecně pak bývá tisk. Ten je často velice specifickou záležitostí, nemohu tedy posoudit, zda funguje všude dobře, já jsem však na žádné problémy nenarazil. Tisk v rámci lokální sítě je bezproblémový, infrastrukturu lze totiž dobře propojit. Ani ze vzdáleného místa prakticky nepoznáte rozdíl – systém totiž opět běží v rámci lokální sítě. A pokud si k notebooku připojíte USB tiskárnu, i zde lze normálně fungovat.

Z pohledu IT manažera View 4 nabízí poměrně šikovný licenční model. Podobně, jako tomu bývá například u licenčních serverů CAD aplikací, i zde je možné nakoupit například licence na 100 současně připojených uživatelů, kterým je distribuován operační systém, a připojit se může naprosto kdokoliv. Po obsazení stovky uživatelů pak ostatní budou muset počkat na uvolnění. Samozřejmě je tu pak možnost přímé vazby na účty atd.

Manažeři mohou díky View 4 přemýšlet i mnohem dále. Tak, jako serverová virtualizace přináší často velice zásadní úsporu nákladů v rámci konsolidace serverů, tak i View 4 dokáže hodně ušetřit, záleží ovšem na pojetí a ochotě v dnešní době investovat větší objem peněz. Musí se to však brát jako dlouhodobější investice.

Jak šetří peníze?

View 4 šetří peníze na několika místech. Jelikož běží nad vSphere, není nutné provozovat další infrastrukturu a vše jde velice jednoduše začlenit do stávající. Veškeré aplikace a operační systémy běží pouze a jedině na serverech a často opravdu pouze s jedním přednastaveným virtuálním obrazem. Odpadá tak nutnost neustálých servisních zásahů, obnovování systému atd. Stejné je to i s aplikacemi. I když dnes existují dávkové a dálkové instalace, ThinApp toto prostě řeší mnohem jednodušeji. Jedno místo, jedna instalace a profily s nastavením. Pokud se na tuto hru podaří přistoupit, dají se výrazně zredukovat ony slavné „člověkohodiny“ vynaložené na správu.

Stejné je to i v případě samotných počítačů, aktuálně tedy spíše tenkých klientů. Nyní není vůbec nutné neustále obměňovat počítačový park, protože na výkonu už zde vůbec nezáleží. Hned po přihlášení se veškeré procesy dějí na serveru a počítač uživatele je prakticky pouze monitor s klávesnicí a myší. V běžném procesu je tak možné využít i takové stroje, které by jinak dávno nestačily a nákup nových se dá odložit o hodně let dozadu. V dnešní době se toto hodí velice. A pak je zde opět ona „člověkohodinová“ záležitost – k takovýmto počítačům nemusí nikdo chodit na servisní zásahy kvůli odrovnanému systému atp. Pouze kvůli vyloženě hardwarové poruše.

View 4 necílí pouze na veliké zákazníky, ale i ma SMB sektor, vše lze totiž velice pružně přizpůsobit. Enterprise edice, která v sobě zahrnuje i vSphere 4 a vCenter 4, vyjde na 150 dolarů za jednoho uživatele, což je v přepočtu asi 2 500 Kč. To je poměrně příjemná částka, zvláště pokud se dobře naplánuje využití hardwaru a ve výsledku lze ušetřit opravdu hodně. Edice Premier je pak dražší, stojí 250 dolarů, nicméně zahrnuje i ThinApp 4 a View Composer, což je samozřejmě hodně zásadní bonus.

Před rozhodnutím, zda do tohoto nového principu IT jít či ne, si můžete zdarma vyzkoušet 60 denní trial verzi a pro implementaci využít plánovač přímo na webu VMware.

Ceny

Enterprise – 150 dolarů/1 uživatel
Premier – 250 dolarů/1 uživatel
 

Související články

Tři z nejsilnějších - srovnání serverové virtualizace VMware vs. Citrix vs. Microsoft
Virtualizace na 3 způsoby