Když si v roce 2007 vytáhla Adama Zbiejczuka tehdy nadějná mBank, nastartovala jeho kariéru českého social media guru.
Adam Zbiejczuk ví, jak firmy mohou efektivně využívat sociální sítě. Vyzkoušel si to v praxi, když stál u zrodu kompletních webových aktivit mBank. Další zkušenosti nabral v Ataxo a H1 a teď už své znalosti poskytuje na vlastní pěst. Je další osobností vybranou z českého Twitteru, kterou jsme postavili před několik tematických tagů.
<social media freelancing>
Většina firem není připravená vstoupit na sociální sítě a neuvědomují si, že si koledují o malér. Chtějí stránku na Facebooku a hodně fanoušků, protože si o tom přečetli v novinách. A v agentuře těžko řeknete klientovi: vaše výrobky či služby jsou nefunkční a předražené a lidi vám to dají sežrat. S takovou byste daleko nedošli.
Pokud nechcete dělat jen líbivé podfuky a pokleslou verzi PR, musíte si vybírat takové klienty, kteří jsou přesvědčení o kvalitě své práce a nebojí se kritiky. Není jich moc, ale najdou se. Ty ostatní můžete aspoň upřímně varovat.
Mou snahou je přesvědčovat je o tom, že jádro práce se sociálními sítěmi by neměli outsourcovat, že nejlepší reprezentant firmy je její nejoddanější zaměstnanec, že nejlepší reklamou (nejen) na Facebooku jsou spokojení klienti. Možná si myslíte, že to jsou banality – jsou, ale firmy se jimi neřídí a pletou si svoje profilové stránky s odkladištěm tiskových zpráv a nespokojeným zákazníkům neodpovídají, jejich příspěvky mažou a celkově se mnohdy pohybují hůř než příslovečný slon v porcelánu.
<Łódź>
V Lodži je centrála mBank, to město je třetí největší v Polsku (bylo druhé, ale lidi od tam utíkali, zatímco do Krakowa se stěhovali), přitom zapomenuté a tak trochu stranou. Vzniklo jako daňově výhodná zóna volného obchodu na nejzápadnějším kraji carského Ruska (na počátku 19. st. mělo pár tisíc obyvatel, před první světovou skoro milion lidí). Přijde mi, že to v lecčem bylo podobné Brnu. Ale hlavně: lodžská centrála byla plná lidí, kteří mě přesvědčili, že firma si může a má dovolit bavit se s lidmi na rovinu, neschovávat se za reklamštinu.
<net art>
Už v roce 2003 jsem svou diplomkou dělal záchranný archeologický výzkum – všechny elektronické zdroje jsem zazálohoval a dobře jsem udělal, dnes je jich spousta pryč. Internetové umění je pomíjivé a ilustruje naši neschopnost přizpůsobit se rychlosti změn okolo nás. Jeden můj kamarád psal diplomku o lidech, co nemají mobilní telefony (už je to dost let) a během psaní mu to respondenti kazili tím, že si postupně mobily pořizovali.
Internetové umění je pomíjivé a ilustruje naši neschopnost přizpůsobit se rychlosti změn okolo nás
Po archeologii jsem se chtěl věnovat současnosti. Na Facebooku jsem už od roku 2006, a ať nadávám, jak chci, stejně mi nezbývá než jej používat a ještě v tom ostatní kibicovat.
<unmarketing>
Pro někoho naivní víra, pro jiné rafinovaný marketingový trik: snažte se psát zadarmo o zajímavých tématech a díky tomu se stanete známým – otazník – profit. Vždycky mě nejvíc bavilo propojovat lidi a rád bych se v tom dál zlepšoval: v tomto případě chci propojovat lidi ze social media oblasti napříč střední Evropou (všichni čteme Mashable a Techcrunch, ale navzájem o sobě nevíme), proto jsem spustil BabelGuide.com, anglicky psaný středoevropský web na téma social media a lidi kolem nich. Unmarketing je samozřejmě víc než jen tohle – jde o to, prodávat svou značku, aniž byste ji prodávali.
Babel Guide je nový projekt Adama Zbiejczuka
<couchsurfing>
Životní zkušenost s mnoha různými odstíny, ale jednoznačně obrovsky pozitivním nábojem. Potkal jsem spoustu super lidí, s některými jsem se skutečně spřátelil a poznal jsem pár měst v doprovodu místních a je to super. A taky jsem jistě přes padesát měl jako hosty u sebe a nikdy jsem neměl horší zkušenost, než že jsem se trochu nudil – a i to bylo vzácné. Až budu mít dům, jdu do toho zase naplno. Pokud nejste misantropové, mrkněte se na couchsurfing.org a zkuste si to sami.
<SNM FF UK × KISK FF MU>
Když jsem v roce 2007 dodělal po různých peripetiích žurnalistiku, už jsem se na školu nechtěl vracet. Nakonec jsem se ale dostal mezi „knihovníky“ – i když dnes už to opravdu nejsou zdaleka jen knihovníci, jmenuje se to Informační věda a je to jedna z nejdůležitějších oblastí poznání: můžete sem zaškatulkovat jak Google, tak UX, tak i spoustu dalších věcí. To, jak si umíte poradit s informačním přehlcením, může být docela klíčové.
StuNoMe je docela malým studijním programem v rámci velkého a relativně konzervativního ústavu (který je pořád hodně knihovnický). KISK v Brně je mnohem víc „nakopnutá“ instituce – pořád se tu něco děje, od kurzů a přednášek pro veřejnost a pro knihovníky, přes vlastní festival nebo filmovou tvorbu až po spousty studentských aktivit, které kabinet podporuje. Baví mě pohybovat se mezi lidmi, kteří mají zajímavé nápady a ambice.
<konspirace>
Moc bych si přál, aby existovalo žido-zednářsko-bolševické-new world order (doplňte nebo škrtněte dle vlastního výběru) spiknutí! Buď bych se mohl stát jeho součástí, nebo bych se ho mohl s ostatními pokusit svrhnout. Bohužel tomu nevěřím: svět je mnohem složitější a tak si svoje problémy vytváříme sami, na mnoha úrovních.
Když rozdělíte libovolnou skupinu lidí na „dozorce“ a „vězně“, dopadne to špatně.
Mírumilovní jednotlivci mohou složit nenávistný dav, příjemné ospalé městečko v pohraničí může v sobě mít potenciál Srebrenice; když rozdělíte libovolnou skupinu lidí na „dozorce“ a „vězně“, dopadne to špatně. Proto se spiknutím nelze jednoduše bojovat, je to jen výslednice lidské blbosti, co nás dostala do problémů.
<konec civilizace>
Odjakživa jsem měl rád dějepis a zajímaly mě kolapsy starých říší. Čím jsem starší, tím jsem ovšem zklamanější z toho, co se nám předkládá jako „historie“, protože se obvykle nedozvíte spoustu skutečně důležitých věcí (jména králů jsou nedůležitá, daňový systém je důležitý).
Nedávno jsem si přečetl knížku Kolapsy složitých společností (Joseph A. Tainter), a i když vyšla v USA v roce 1988, autor stejně předpokládal, že sovětský blok bude existovat ještě relativně dlouhou dobu (i když Tainterem popisované příčiny rozkladu složitého mechanismu společnosti – i to, že v případě existujícího rivala dojde k rychlému obsazení uvolněného teritoria – se na případ sovětského bloku dají relativně velmi dobře aplikovat).
Nejsem myslím přehnaný apokalyptik, ale myslím, že kolapsu se nevyhneme – a dopadne hůř než ty předchozí už jen proto, že z vyšší větve se déle padá.
Další tag rozhovory:
