Nicméně u optiky je velmi snadné detekovat jakoukoliv změnu vlastnosti kabelu, dokonce včetně relativně přesné vzdálenosti od místa měření. Přiznám se, netuším, jak moc se to u podmořských kabelů sleduje, nebo ne, ale ta možnost tam je a je rozhodně jednodušší, než napojování kabelů kilometry pod vodou. jakýkoliv odvod části signálu z vlákna způsobí nějaký útlum. A nevím přesně, jaký technologie můžou používat na záškodnických ponorkách, ale běžnou metodou určitě nerozpojíš kabel a znovu jej nespojíš za 1s. Kabel je potřeba odizolovat (to je ještě v pohodě, na to je času dost), potom přerušit, zalomit, vyleštit a buď pouze velmi přesně přiložit a zajistit (mechanické spojky - velký útlum) nebo svařit (mnohem menší útlum, ale i tak detekovatelný). Pokud z toho budeš chtít udělat odbočku, potřebuješ pro každé vlákno udělat tuto operaci 2x a mezi to vložit připravené špehovátko. Pak je tu samozřejmě problém, do čeho schovat "chuchvalec" několika desítek až stovek spojek s odbočkama a čím to celý sledovat, čím to napájet atd. Navíc to bude vyžadovat repeater, který způsobí nějaké zpozdění a proto bude detekovatelný opravdu velmi snadno.
Další teoretickou variantou by bylo kabel odizolovat, velmi mírně narušit povrch vlákna a zachytávat unikající signál, samozřejmě bude záležet na citlivosti sledovacího zařízení, ale nějaký útlum to z principu způsobit musí.
Osobně si myslím, že je něco takového možné u nějakých "méně významných" kabelů, provozovaných na starých technologiích menšími subjekty, ale u opravdu důležitých tras si myslím, že bude monitoring na velmi slušné úrovni a zásah nezůstane bez povšimnutí.
Proto bych se přikláněl opravdu spíše k mapování tras, než nějakým fyzickým zásahům.
