Šest alternativních a zapomenutých internetů

Když se vás zeptám, co je to internet, nejspíše mi odpovíte, že to je globální a relativně decentralizovaná síť zapojených počítačů. To je samozřejmě pravda, podstatnější jsou ale aplikace, které v této síti běží, málokdo totiž asi při načítání webové stránky přemýšlí o tom, že právě teď kdesi ze serveru na druhé straně planety vystřelují datové pakety s kousky HTML kódu, individuálně cestují přes všemožné uzly obří sítě až do vašeho počítače a zde je prohlížeč promění zpět v kód, který zobrazí na monitoru.

Synonymem internetu je dnes prostě WWW, e-mail a nejspíše ještě Skype a streamované video. Lidé přitom snadno zapomínají na starší protokoly a služby 80. a 90. let, které v mnoha případech doposud fungují a je to dnes vlastně takový skrytý internet za zrcadlem a hluboko pod nánosy všudypřítomného Facebooku. Dnes vám některé z těchto alternativních internetových světů připomeneme.

1. Telnet

Telnet je prehistorický internetový protokol, jehož počátky sahají do konce 60. let a tedy do období, kdy se teprve rodil americký arpanet. Ostatně telnet byl jeho první skutečnou aplikací, která mu teprve dala nějaký smysl, slouží totiž k jednoduchému textovému připojení k vzdálenému počítači. Díky telnetu se mohl kalifornský vědec připojit skrze arpanet třeba na server ve Washingtonu a spouštět zde různé aplikace.

Dnes už je telnet dávno přežitý a pro vzdálené textové připojení jej vystřídal šifrovaný protokol SSH, přesto telnet přežívá na některých speciálních počítačích. Skrze telnet se lze připojit třeba k některým síťovým prvkům, VoIP telefonům atp.

 
Elementární telnetový klient není v novějších verzích Windows ve výchozím stavu nainstalovaný. To lze ale snadno napravit, případně použít osvědčený klient PuTTY.

Telnet ale přežívá také mezi fanoušky, na internetu tedy najdete hromadu telnetových serverů, na které se můžete z Windows připojit skrze stejnojmenný program. Ten už sice není součástí nových verzí Windows, lze jej ale doinstalovat, případně použít třeba populární telnetový a SSH klient PuTTY.

   
Život na telnetu je stejně bohatý jako na World Wide Webu

Hromadu funkcí nabízí třeba telnetový server telehack.com. Najde zde různé převodníky, v textové podobě zobrazí fázi Měsíce, a pokud se zaregistrujete, získáte další výhody včetně interní pošty a diskuze s ostatními. Podívejte se na krátké video, jak taková telnetová komunikace vypadá v praxi.

Telnetový server telehack.com v praxi

2. BBS

Bulletin Board System sice pochází někdy z přelomu 70. a 80. let, u nás se ale začal rozšiřovat až v 90. letech, tedy v době, kdy už surfaři na západ od Aše zase objevovali kouzlo webových stránek. Staré dobré BBSky představovaly jakási první internetová fóra a také skladiště warezu. Stačilo si modemem „zavolat“ na některý z BBS serverů v Praze, Brně a dalších městech a stáhnout nějakou tu maličkou hru pro DOS, nebo si popovídat s prvními uživateli tehdejšího československého a posléze českého internetu.

   
Jeden z největších českých BBS serverů Liane sídlí na liberecké technické univerzitě

Komunita BBSkařů je dodnes velmi živá, k připojování na BBS servery se už ale pochopitelně nevyužívá dial-up, ale třeba právě telnet, nebo ještě lépe zabezpečené SSH spojení. Seznam některých amerických BBS serverů najdete třeba na webu Synchronet BBS List a na anglické Wikipedii. Několik doposud aktivních tuzemských serverů najdete i na té české.

   
A ještě jedna česká BBSka jménem Pískoviště, která už namísto telnetu používá SSH

BBS zůstává společně s IRC také oblíbeným kanálem hackerů a šedé zóny internetu, je to totiž svět, o kterém neví vyhledávače a který funguje tak trochu mimo rámec všedního webu.

3. MUD

MUD je zkratka pro Multi-User Dungeon a jedná se o textového a technologického předchůdce současných MMORPG her. K připojení na herní server se opět používá telnet a SSH a po připojení a vytvoření herní postavy se dostanete do alternativního a skrytého světa, který je zpravidla vybavený i nějakým diskuzním prostředkem s ostatními hráči.

   
Český MUD jménem Prahy v praxi. Běží na telnetu.

MUD není pro každého. Pokud nemáte ani gram představivosti, zahrajte si raději World of Warcraft. Pokud si však vzpomínáte na staré dobré „textovky“ z DOSu, MUD je přesně pro vás. Na internetu najdete hromadu anglických mudových her, k dispozici je ale i česká multi-playerová textovka Prahy. Najdete ji na telnetové adrese prahy.mmh.cz a portu 3333. Hra má také stránku na české Wikipedii.

K MUDům se můžete připojit i skrze specializované klienty, třeba MUSHclient

4. Alternativní DNS systém

Každé malé internetové dítě ví, že máme na internetu několik domén nejvyššího řádu, mezi které patří třeba COM, CZ, DE a XXX. Tyto domény a další internetové záležitosti včetně IP adres spravuje nezisková organizace ICANN, která sídlí v Los Angeles.

Domény, které jsou základem webových adres, tu jsou od toho, aby nám zjednodušovaly navigaci na internetu. Kdyby doménový systém, tedy Doman Name System (DNS), neexistoval, do prohlížeče bychom namísto www.google.cz zadávali IP adresu 173.194.35.95. A to není ono.

Google na ostro...

Základním prvkem DNS systému jsou DNS servery. Jedná se o jednoduchý a rychlý server s databází, ve které je uložena informace o tom, které doméně náleží jaká IP adresa. Při zadání WWW adresy do prohlížeče tedy počítač nejprve přeloží doménu na IP adresu a teprve pak se spojí s cílovým webovým serverem.

Tolik tedy k základům DNS a teď si položme otázku. Co když budete chtít mít vlastní TLD doménu třeba KLOBOUK. Představte si třeba adresu www.muj.klobouk. Zní to lákavě, jenže to není tak jednoduché. Přestože je internet jako síť relativně decentralizovaný, DNS systém je centralizovaný až až. Mamá tu ICANN, který rozhoduje o TLD doménách, máme tu správce jednotlivých TLD domén (českou spravuje CZ.NIC) a máme tu koncové registrátory.

Jednoduše to nejde. ICANN sice loni začal prověřovat desítky nových žádostí o domény, taková přihláška ale stojí hromadu peněz a nemáte žádnou jistotu, že uspějete.

 
Komerční alternativní DNS systém Name.space a spíše aktivistický DotBIT, který registruje jen TLD doménu BIT a bojuje proti cenzuře internetu

Pokud tedy budete chtít provozovat doménu muj.klobouk, musíte jednoduše vytvořit alternativní internet – tedy přesněji alternativní DNS systém. Na internetu takoví hráči skutečně existují a seznam těch nejznámějších najdete na anglické Wikipedii.

Samozřejmě to ale není bez komplikací. Ve výchozím stavu všichni surfujeme v „ICANNnetu“, kde platí jeho doménová pravidla. Aby vám fungoval alternativní DNS systém, musíte se připojit ke speciální proxy/VPN serveru, nebo používat alternativní DNS server.

Z toho plyne, že když si třeba u společnosti Name.Space koupím za pár dolarů doménu muj.computer a spustím na ni web, dostanou se na ni pouze ti surfaři, kteří budou používat alternativní DNS systém. Ostatním nahlásí prohlížeč neexistující adresu, poněvadž „ICANNnet“ žádnou kořenovou doménu COMPUTER opravdu nezná.

To ale může být na druhou stranu i výhoda, pokud totiž takový podobný DNS spustí třeba piráti, zájemci získají zcela nový svět alternativního webu, který přitom nebude umět indexovat žádný vyhledávač a to jak Google, tak vyhledávací bot některého z autorských svazů.

5. Meshnet & Hyperboria

Začali jsme alternativními internetovými službami a doupaty, pokračovali jsme u alternativního doménového systému, takže nyní přichází na řadu konečně i alternativní routovací systém, tedy v podstatě opravdu zcela alternativní internet, kde poletují pakety mezi routery trošku jinak a více decentralizovaným způsobem. O něco podobného se pokoušejí třeba lidé okolo projektu Meshnet, který odstartoval loni po kauzách SOPA a PIPA.

Meshnet si klade za cíl vybudovat internetový systém pomocí alternativního routovacího systému CJDNS, který nebude moci nikdo cenzurovat, poněvadž o něm nebude rozhodovat žádná autorita. Decentralizovaný Meshnet je nicméně stále v rané fázi vývoje.

Součástí projektu Meshnet je i experimentální síť Hyperboria postavená právě na routovacím systému CJDNS

6. ZigBee a ti další

Alternativních internetů je samozřejmě celá plejáda. Z aplikací sem patří určitě také IRC, internetové systémy postavené na P2P protokolech a nemyslím tím pouze BitTorrent, ale také Bitcoin, Direct Connect a další. Zcela nezávislý internet lze vybudovat také pomocí bezdrátových protokolů s vysokým dosahem, kam patří třeba ZigBee a další systémy z rodiny 802.15.4.

 
XBee a ZigBee bezdrátové miniinternety s velmi nízkou spotřebou, které používají protokol 802.15.4.

Tyto maličké vysílače, které lze připojit třeba na desky Arduino aj. jsou natolik chytré, že obsahují vlastní šifrovaný systém routování. Jeden vysílač ZigBee se tedy spojí s druhým, ten s dalším a takto dál a dál jako na klasickém internetu. Ve výsledku se pak může informace bezdrátově přenést až na vzdálenost několika desítek kilometrů. Pro velká data se ale ZigBee nehodí, přenosová rychlost totiž dosahuje maximálně 250 kb/s. Na telnetové služby by to ale s přehledem stačilo.

Znáte nějaké další exotické internety? Podělte se nám i ostatním v diskuzi pod článkem.

Titulní foto: Metro, 1999