Byli tam! Důkazy o přistání na Měsíci, Lunochody i čínská sonda jsou vidět z vesmíru

Zastánci konspiračních teorií věří, že lidská noha na povrch Měsíce nikdy nevkročila. Důkazy přitom existují. Třeba více než 380 kg vzorků, které astronauti z programu Apollo dovezli. Na povrchu Měsíce zanechali vědecké přístroje, vybavení i své stopy.

39 nádherných fotografií z misí Apollo při cestě na Měsíc

Jsou příliš malé na to, abychom je viděli ze Země. Ale z oběžné dráhy Měsíce je lze vyfotit. Některé artefakty nejen z programu Apollo zachytila sonda LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter), která k Měsíci odstartovala v roce 2009. Kromě Apolla se podíváme také na pozůstatky sovětského programu Luna a čínskou Čchang-e 3.

Na prvním snímku je místo přistání Apolla 11. Bílá skvrna je přistávací část lunárního modulu. Na další fotografii se na oblast podíváme podrobněji.

LM je část lunárního modulu, která na povrchu Měsíce zůstala. LRRR (Lunar Laser Ranging experiment) slouží k měření vzdálenosti Měsíce od Země. PSEP (Passive Seismic Experiment Package) sloužil pro měření seismické aktivity Měsíce.

Lunární modul (LM) měl dvě základní části. Spodní část modulu na povrchu Měsíce vždy zůstala a posloužila jako startovací plošina. 

Odlet startovacího stupně z Měsíce.

Lunar Laser Ranging experiment (LRRR) je v podstatě jednoduchý pasivní odražeč. Ze Země se vyšle laserový paprsek, který se od něj odrazí a vrátí se zpět. Z doby mezi odesláním a opětovným přijetím paprsku lze změřit vzdálenost Měsíce. Ukázalo se, že se od nás Měsíc vzdaluje asi 3,8 cm ročně. Na snímku je LRRR z Apolla 11.

Buzz Aldrin u PSEP (Passive Seismic Experiment Package) Apolla 11, který fungoval jen 21 dní. Jednalo se o pasivní seismograf. 

Místo přistání Apolla 12. Na snímku je vidět přistávací část lunárního modulu Intrepid, soubor vědeckých přístrojů ALSEP (Apollo Lunar Surface Experiments Package) a sonda Surveyor 3. Šipky ukazují na stopy, které zanechali v povrchu astronauti Charles Conrad a Alan Bean.

ALSEP na povrchu Měsíce byl pokročilejší než u Apolla 11. Kromě seismogramu obsahoval také například solární spektrometr, iontový detektor a přístroj pro měření tlaku atmosféry. 

Apollo 12 mělo přistát blízko sondy Surveyor 3, která na povrch Měsíce dosedla 2,5 roku před Apollem 12. Úkol byl splněn. Modul přistál jen asi 180 metrů od sondy. Astronauti demontovali kameru a vzorky kabelu. 

K Měsíci dopravila Apollo raketa Saturn V, která měla tři stupně. První dva skončily zpět na Zemi, ten poslední (S-IVB) dopravil velitelský a lunární modul z parkovací dráhy okolo Země na cestu k Měsíci. Sám poté dopadl na povrch Měsíce. Na snímku je 30 m velký kráter, který vyhloubil třetí stupeň Apolla 13. 

Ještě jeden pohled na místo přistání Apolla 12.

Urychlovací třetí stupeň Saturnu V 

Stejný stupeň ve vesmíru

Dopad třetího stupně Apolla 13 zachytily přístroje, které na Měsíc dopravila posádka Apolla 12. Měřící stanice byla 135 km od místa dopadu. 

Přistávací modul Apolla 14 a sada přístrojů ALSEP (šipka). Vidět jsou i stopy astronautů.

35 m velký kráter vyhloubený dopadem posledního stupně Apolla 14. Dopadová rychlost byla 2,5 km/s. Poslední stupeň rakety Saturn V měl v době dopadu hmotnost 14 tun. Při dopadu se uvolnila energie o ekvivalentu 10 tun TNT. Povrch Měsíce se chvěl asi 3 hodiny, jak zaznamenal přístroj Apolla 12.

Místo přistání Apolla 15. Kromě přistávací části lunárního modulu (descent stage) je opět patrný soubor vědeckých přístrojů ALSEP.  V opačném směru je vidět lunární rover (LRV).

Rover použily poslední tři mise Apolla. Posádka Apolla 15 ujela necelých 28 km. Rekord drží posádka Apolla 17, která ujela dokonce 36 km.

Tyhle skalní výstupy jsou bazalty na západním okraji Hadleyho brázdy. Fotografii pořídila posádka Apolla 15.

A stejný snímek z oběžné dráhy Měsíce ze sondy LRO.

Místo přistání Apolla 15 (stín od přistávací části lunárního modulu), lunární rover a místa odběru vzorků. Pozornost věnujte pozici 9A.

A tady je odběr vzorků z pozice 9A:

Místo přistání Apolla 15. Kromě přistávací části lunárního modulu Falcon je na obrázku vidět také lunární rover (LRV1), soustava vědeckých přístrojů (ALSEP) a laserový odražeč pro měření vzdálenosti Měsíce od Země (LRRR).

Laserový odražeč, který na povrch Měsíce umístila posádka Apolla 15.

Okolí místa přistání Apolla 16. Kromě přistávací části lunárního modulu je opět vidět soubor přístrojů ALSEP, termoelektrický generátor (RTG), který ALSEP napájel a lunární rover.

Místo přistání Apolla 16. Vidět je přistávací část lunárního modulu, rover a také vlajka a její stín.

Lunární rover Apolla 16, u kterého museli astronauti opravovat poškozený blatník. 

ALSEP Apolla 16

Na Měsíci se s trochou nadsázky zastavil čas. Vše je tak, jak to astronauti opustili. Dokonce i stopy jsou stále v regolitu. Jen vlajky asi nevydržely. Nebyly uzpůsobeny extrémním podmínkám na povrchu (výkyvy teplot, sluneční záření apod.). Pokud z nylonových vlajek něco zbylo, tak místo hvězd a pruhů už spíše jen opotřebovaný bílý prapor. Barvy určitě vybledly.

S urychlovacím stupněm Apolla 16 byl ztracen rádiový kontakt, takže nebylo jasné, kam přesně dopadl. Místo dopadu se podařilo najít až díky sondě LRO. Nachází se asi 260 km jihozápadně od kráteru Copernicus. Stupeň dopadl 30 km od odhadované pozice. U ostatních stupňů to bylo do 7 km.

Místo přistání poslední mise Apolla. Na snímku je vidět přistávací modul Apolla 17 i vlajka. 

Vlajka z Apolla 17.

Místa přistání jednotlivých misí Apolla:

Na Měsíci nepřistálo jen Apollo, ale také sondy. Na snímku je sovětská Luna 17, která na konci roku 1970 dopravila na povrch Měsíce Lunochod 1. 

Podrobnější pohled na Lunu 17

A tady je... Lunochod 1 byl od 70. let do roku 2010 pohřešovaný. Na palubě měl francouzský laserový odražeč o velikosti 45×20 centimetrů, který se ale nedařilo zaměřit. Až snímky ze sondy LRO ukázaly, kde se Lunochod 1 přesně nachází. Poté se mohl vyslat laserový paprsek, který se vrátil...

Lunochod nebyl žádný drobeček, na délku měl 2,3 m:

Lunochod 2. Písmeno B označuje rover, písmeno L výklopné víko. Lunochod 2 vysadila sonda Luna 21 (15. ledna 1973) v kráteru Le Monnier. Pracoval 4,5 měsíce.  Pořídil kolem 80 000 snímků a ujel 37 km.

Tady je model Lunochodu, na kterém je vidět i výklopné víko.

Luna 16, která v roce 1970 poprvé pro SSSR dokázala dopravit z Měsíce vzorky měsíční horniny.

Model Luny 16

Luna 24 nedaleko okraje 64 m velkého kráteru. Luna 24 v roce 1976 dokázala přistát na Měsíci, odebrat vzorky horniny a vrátit se na Zem. 

Tři sovětské sondy (Luna 16, Luna 20 a Luna 24) dokázaly dopravit vzorky Měsíce na Zemi. Na snímku je Luna 24 a vlevo dole ve vzdálenosti 2,3 km je Luna 23. Také ona měla dopravit na Zemi vzorky, ale kvůli technickénu problému se odběr nepovedl. 

Na Měsíci dokázala přistát také Čína. V prosinci 2013 dosedla na Měsíci sonda Čchang-e 3, ze které sjel na povrch rover Nefritový králík (Yutu).

Na začátku ledna 2019 přistála na odvrácené straně Měsíce sonda Čchang-e 4, ze které sjel na povrch rover Nefritový králík 2.

Rover sjel na povrch pár hodin po přistání sondy.

V únoru 2019 pořídila fotografií obou sonda LRO. Sonda je na snímku vlevo, rover vpravo.

Některé pokusy o dobytí Měsíce končí také v současné době nezdarem. Na snímku je místo dopadu izraelské sondy Berešit, která v dubnu 2019 nezvládla pokus o přistání. Vlevo je snímek z LRO před dopadem, vpravo po dopadu. Není jasné, zda byl dopadem vyhlouben kráter. Na snímku vidíme zdrsnění povrchu po dopadu.