Český „Blacklist“: boj proti nesmyslné a nebezpečné internetové cenzuře pokračuje

Internet je dnes mezinárodní komunikační sítí, která nezná hranic a v základu nezahrnuje žádnou cenzuru. Jenže Senát Parlamentu České republiky bohužel 26. května nakonec schválil návrh zákona o hazardních hrách, který obsahuje i nebezpečné a hlavně nesmyslné cenzurní kroky. Zákon navrhovaný Ministerstvem financí pod vedením Andreje Babiše nakonec 7. června podepsal i prezident Zeman. Stále však existuje způsob, jak jeho platnosti zabránit.

Byl to marný boj. Senátoři dali zelenou prvnímu českému státnímu blacklistu

I přes to, že má zákon platit už začátkem příštího roku, stále ještě existuje šance, jak zrušit konkrétní části, které by úředníkům Ministerstva financí poskytly neobvyklou moc v rámci svobody slova na internetu a potenciální možnost zablokovat bez soudu jakoukoli stránku na českém internetu.

Prezident podepsal "cenzurní zákon", platit bude od roku 2017

Ústavní stížnost úspěšně podána

I když se iniciativě Prichazicenzor.cz i s podporou více než 160 převážně technologických a internetových společností z České republiky, mezi kterými je třeba i Seznam, Avast a další známé značky, nepodařilo zákon zastavit, boj pokračuje.

Přichází cenzor! CZ.NIC před hlasováním o cenzuře spustil propagační web

Nutno podotknout, že problém není v celém zákoně o hazardních hrách, ale ve dvou paragrafech. Finální návrh na zahájení řízení o zrušení části zákona č. 186/2016 sb. o hazardních hrách od právní kanceláře Weinhold Legal, která bude 21 senátorů podporujících zrušení částí zastupovat, je už k dispozici ke stažení.

Mezi zmíněnými 21 senátory je spoluiniciátorka Veronika Vrecionová, dále Jaroslav Kubera, Tomáš Grulich, Tomáš Jirsa, Jaroslav Zeman, Lumír Aschenbrenner, Jiří Burian, Miloš Vystrčil, Jiří Šesták, Luděk Jeništa, Zdeněk Papoušek, Zbyněk Linhart, Leopold Sulovský, Libor Michálek, Václav Láska, Jitka Seitlová, Ivana Cabrnochová, Milan Pešák, Petr Bratský, Jiří Vosecký a Daniela Filipiová.

Zleva: Marek Antoš (Prichazicenzor.cz), Ivan Bartoš (Pirátská strana), Veronika Vrecionová (ODS)

Pokud se ptáte, proč je v takovém seznamu i senátor, který hlasoval pro, nejde o nic neobvyklého. Samotný zákon řeší spoustu částí v oblasti hazardu a postup v podobě schválení celého zákona a následného návrhu o zrušení částí je tak poměrně častý způsob toho, jak se zákony nakonec dostanou do reality.

„Tato vláda je posedlá vytvářením různých registrů a neustálými zásahy do našeho soukromí, v tomto případě zásahem do svobody slova. Vždy pod rouškou páchání nějakého „všeobecného dobra“, jednou je to boj s korupcí, jednou je to boj proti terorismu, v tomto případě je to boj s hazardem,“ tvrdí Veronika Vrecionová.

A dále upřesňuje: „Souhlasím s tím, že je potřeba bojovat proti hazardu, v tomto případě nelegálnímu hazardu, ale není možné, aby nástroj dostali do rukou nikým nevolení úředníci Ministerstva financí pod Andrejem Babišem, kteří by mohli dle vlastního uvážení blokovat vybrané internetové stránky.“

Teď to funguje, netřeba nic měnit

Ivan Bartoš z Pirátské strany rovněž upozornil na to, že jde o boj v rámci dvou paragrafů zmíněného zákona. Dle jeho slov byla chyba možná ve způsobu, jakým se snažili vysvětlit problém a rozdíl, jak bude nový systém fungovat oproti stávajícím procesům: „V České republice je svoboda šíření informací zaručena Ústavou. Svoboda šíření informací může být omezena pouze jediným způsobem – soudem.“

Aktuální systém je podle Bartoše funkční a zcela dostatečný. V případě nezákonného obsahu na webu, kterým mohou být i dotčená nelegální internetová kasína, podá úředník ministerstva, či kdokoli jiný, trestní oznámení. Policie ho přijme, vyšetří a věc dořeší nezávislý soud. „V případě, že se jedná o nějaké závažné přičinění, je ta stránka zablokovaná předběžným opatřením – tato věc se dokáže vyřešit během hodin,“ upozorňuje Bartoš.

Dále Ivan Bartoš objasňuje, jak by se situace změnila: „V nové verzi ministra Babiše to probíhá tak, že nemusíte dávat podnět policii, nemusíte něco řešit přes soudy, prostě přijdete za úředníky ministerstva a řeknete jim, která stránka by měla být zakázána, protože firma nemá registraci a podobně.“

Nebezpečná zbraň

Takto zjednodušený proces může být ale snadno zneužitelný. Úřad bude posuzovat, co je a co není podstatný obsah. Pokud se nějaké webové stránce v prostoru pro kontextovou reklamu zobrazí nějaký banner na internetové kasíno, bude to stačit k zařazení webu na černou listinu? Teoreticky se budou moci takové případy stávat.

Co se pak dá dělat v případě neoprávněného zařazení na blacklist vysvětluje Ivan Bartoš: „Máte možnost se obrátit ve správním soudnictví jako poškozený vlastník webu. Jít tou cestou zpátky a získat možnost web znovu provozovat. Pokud neuspějete s předběžným opatřením, tak průměrná doba k řešení těchto věcí v českém soudnictví je zhruba dva roky.“

Z jednoduchého vysvětlení je tak vidět, že se současný nezávislý systém, který funguje dobře, bude měnit na nebezpečný proces, který budou mít v ruce úředníci ministra financí. Takový přístup může být velmi snadno zneužitý k odstranění konkurence nebo nepohodlných webů - v případě zablokování webu by to znamenalo obvykle likvidační stav pro daného provozovatele.

Pokud by totiž musel čekat na odstranění blokace a prokázání neviny až dva roky, je to moc dlouhá doba. V internetovém byznysu je totiž web obvykle to hlavní a výpadek na jediný jeden den může znamenat obrovské finanční ztráty – u malých i velkých hráčů. A blokace domény teoreticky znamená i blokaci e-mailů.

Tři směry napadení zákona

Celkem 30stránková stížnost se snaží napadnout zákon ve třech základních směrech. První část se zabývá nepřípustnou cenzurou a nepřiměřeným zásahem do svobody vyhledávat informace i na internetu, což je v rozporu s čl. 17, Listiny základních práv a svobod.

Druhá část zahrnuje napadení nekvalitních ustanovení, která používají pojmy, které nejsou v právním řádu nijak definované. „Pojem poskytoval připojení internetu právní řád nezná a zákon o hazardu ho nijak nedefinuje a není jasné, jestli povinnost blokovat přístup k těm stránkám dopadá i na zaměstnavatele, který dá svému zaměstnanci přístup k internetu, zda dopadá na kavárnu, která provozuje veřejný hotspot, zda dopadá na obce, které někdy poskytují připojení k internetu svým občanům. Není jasné, na koho se povinnost vztahuje. Už jen kvůli této neurčitosti je v rozporu s principy právního státu.“ upřesnil Marek Antoš, který zastupuje iniciativu Přichází cenzor.

Operátoři varují: Jestli ten zákon projde, zdražíme internet

Třetí rovina se týká ekonomické náročnosti – pokud by totiž poskytovatelé internetu (ať už to bude kdokoli), museli „Blacklist“ zavést, znamená to zvýšené náklady z pohledu technologií i procesů, které nelze zpětně nijak získat.

Jaká je šance na úspěch?

Jak jsme zmínili, stížnost napadá pouze konkrétní paragrafy a nikoli celý zákon a ve třech jasných směrech, které by měly být pochopitelné i pro případné technologické laiky sedící v Ústavním soudu.

Můžete se stát, že by se Ústavní soud obrátil k Soudnímu dvoru Evropské unie, což by nejspíše mělo dopadnout v rozumný konec, ale trvalo by to třeba i dva roky.

Pochopitelně pro uživatele, kteří budou chtít přistupovat k zablokovaným stránkám, je celé řešení k ničemu. Nainstalovat VPN rozšíření do prohlížeče a jeho spuštění je otázka sekund, stejně tak například využití prohlížeče, který má takovou funkci integrovanou, jako například Opera.

Nabízí se tak otázka, jestli pan Babiš o neexistenci těchto jednoduchých nástrojů lže nebo má tak hloupé rádce, kteří vůbec neví, jak funguje internet ani v rámci základních vlastností a funkcí. Jen těžko říci, co je horší pro technologický rozvoj České republiky.

Nová verze Opery přidává VPN zdarma