Americký prezident zatoužil po Grónsku. Tedy alespoň podle The Wall Street Journalu a jeho zdrojů z nejbližšího okolí poradců Donalda Trumpa. S nimi měl prezident nápad konzultovat hned několikrát.
Biblická potopa Česka: Jak bychom dopadli, kdyby nás zatopil oceán
Ačkoliv se internet brzy zaplnil nejrůznějšími vtípky, které poukazovaly třeba na zdánlivou velikost Grónska, takže by se rozloha země znásobila (jedná se pouze o mapové zkreslení, viz box v závěru článku), ve skutečnosti washingtonský establishment toužil po obrovském pevninském ledovci už krátce po druhé světové válce.
USA toužily po Grónsku už před 70 lety
V roce 1946 zkoumala možnosti odkupu Grónska administrativa prezidenta Harry S. Trumana, která za něj tehdy nabízela 100 milionů dolarů. Ačkoliv z plánu nakonec sešlo, v témže roce obě země otevřely vysoko za polárním kruhem grónskou rádiovou a meteorologickou stanici, v jejíž blízkosti po založení NATO vyrostla současná vojenská základna Thule. Sídlí zde detašovaná 821. letecké skupina mateřské základny Peterson Air Force Base. Podívejte se na její letecký snímek v Mapách Google.
Letecká základna Thule
Strategický význam jen střídmě obydleného ostrova pokrytého mocným ledovcem vzrostl během zbrojení studené války a začíná se o něm mluvit v současných letech v souvislosti s globálním oteplováním a ustupujícím arktickým ledovcem.
Někdejší dánský předseda vlády Lars Løkke Rasmussen s prodejem Grónska nesouhlasí a podobné nápady považuje za špatný vtip:
Zásoby surovin skryté pod ledovcem
Grónsko by totiž mohlo být podle analýzy americké geologické služby USGS bohatým nalezištěm nerostných surovin. Zejména vzácných minerálů ale i zemního plynu a ropy, které by mohlo být v okolí až 110 miliard barelů.
Ačkoliv bylo Grónsko vždy otevřené prospektorům, těžba surovin byla doposud jen sporadická a při pobřeží, pokud se totiž pod povrchem skutečně skrývají rozsáhlé naleziště, kvůli komplikovaným přírodním podmínkám jsou při dnešních technologickým možnostem prakticky nedostupné. S ustupujícím ledovcem jak na pevnině, tak v okolních výsostných vodách by se to však mohlo změnit.
Není tedy divu, že se bude v nadcházejících desetiletích strategický a hospodářský význam Grónska ještě zvyšovat a ledový ostrov jistě sehraje svoji roli v sílícím geopolitickém tření mezi Ruskem, Skandinávií, Kanadou a USA v oblasti severního pólu.
Grónsko není větší než Evropa
Zatímco tradiční mapu zobrazujeme na rovině, zeměkoule je všemožně zprohýbaný útvar, který kouli připomíná jen z dálky. Když tedy chceme obraz z takového zakulaceného šišoidu převést na dokonalou rovinu (kterou je třeba váš monitor), musíme jej do této roviny promítnout, což sebou nese určité deformace. Něco se roztáhne, něco se pokřiví atp.
Jelikož svět ve svém celku všichni vnímáme právě skrze zdeformované mapy, považujeme je už za normální. Když se tedy podíváte na obrázek níže z projekce Mapy.cz, připadne vám v pořádku, ačkoliv má hromadu chyb.
Projekce koule na válec a z toho plynoucí deformace
Stručně řečeno, Grónsko opravdu není větší než Evropa. Ve skutečnosti je se svými 2,16 mil. km2 skoro pětkrát menší. Tento typ úhlojevného válcového mapového zobrazení, které před staletími jako první navrhl kartograf Gerhard Mercator, tedy deformuje arktické a antarktické okraje, což nám ale v praxi tak nevadí a ledním medvědům nejspíše také ne.
Projekcí je celá řada a z historických důvodů se uplatňuje i hromada těch lokálních, kdy si jednotlivé země začaly budovat svoje úřední mapová díla. V posledních desetiletích se nicméně stále více prosazuje dostatečně univerzální projekce a její souřadnicový systém WGS 84, který používají jak satelitní navigační systémy (GPS a další), tak NASA, Google a další. Je to takový mapový Unicode.
