Astronomové konečně zjistili, z čeho se skládají oblaka Uranu – a jak se ukázalo, podle všeho pěkně páchnou. Obsahují totiž sirovodík. Ostatně, pokud jste někdy rozbili zkažené vajíčko, jistě dobře víte, jakou „sílu“ tento plyn má.
Odhalit složení Uranových mraků byl mnohem větší oříšek, než by se na první pohled mohlo zdát. Již nějakou dobu jsme věděli, že v atmosféře inkriminované planety se nachází metan, vodík a helium – ovšem určit koncentraci sloučenin jako voda, amoniak či sirovodík vzhledem k její vzdálenosti umožnil až silný teleskop Gemini.
Tým vědců vedený planetárním fyzikem Patrickem Irwinem z Oxfordu s pomocí tzv. Near-Infrared Integral Field Spectrometer (NIFS) provedl dosud nejpodrobnější spektroskopickou analýzu oblaků. Ta potvrdila přítomnost sirovodíku.
Zmíněný výsledek udělal tečku za dlouholetou diskusí o tom, zda dané oblasti dominuje sirovodík či amoniak. Současně odlišil Uran od Jupitera a Saturnu, kteréžto planety mají ve svých atmosférách velké množství druhého zmíněného plynu, ale nad jejich oblaky není žádný sirovodík. To by mohlo vrhnout více světla na historii Sluneční soustavy.
„Během formování naší Sluneční soustavy byla rovnováha mezi dusíkem a sírou (a tím i amoniakem a na Uranu nově detekovaným sirovodíkem) určena teplotou a místem vzniku planety,“ vysvětlil Leigh Fletcher z University of Leicester.
Je tedy pravděpodobné, že plynní obři Saturn a Jupiter se vytvářeli odděleně od ledového Uranu a Neptunu – a všechny čtyři jmenované planety se vytvářely odděleně od skalnatých vnitřních planet Merkuru, Venuše, Země a Marsu.
