Už je to nějaký pátek, co český stát spustil portál občana a představil nové čipové občanky, kterými se do něj přihlásíme. Když k tomu připočítáme datové schránky, pomocí kterých můžeme bezplatně a bez chození na úřady a Czech POINT vyřídit hromadu věcí, a rodící se systém propojených státních databází – základních registrů, skoro by se až zdálo, že je hotovo a Česko je konečně digitální.
Elektronickou eObčanku má už přes 150 tisíc lidí, třetina z nich si nechala aktivovat čip
Iniciativa 202020, jejímiž členy jsou vedle ICT Unie třeba Hospodářská komora, Svaz průmyslu a dopravy nebo CZ.NIC, si to však nemyslí. A já také ne.
Iniciativa 202020 chce uzákonit právo na digitální stát. Zastřešuje široké spektrum podnikatelských svazů.
Důvodem přitom není jen chybějící legislativa, která by usnadnila přenos informací digitální cestou namísto lejstra papíru tam, kde to ještě není možné, ale také silné mezery v UX, tedy ergonomii, kterou očekáváme od služeb z konce druhého desetiletí 21. století.
Jak jsem se přihlašoval na portál občana
Příkladem budiž už samotné přihlašování k portálu občana, který by měl být s trochou nadsázky takovým státním Facebookem, kde objevíte vše na jednom místě. K portálu se můžete přihlásit buď skrze službu e-identita.cz (občanský průkaz), anebo datovou schránku.
Do nového portálu občana se můžete přihlásit buď klíčem e-identita (nová občanka), nebo pomocí datové schránky. Mám datovou schránku, a tak se těším na gejzír úředních zážitků.
Jelikož novou občanku zatím nevlastním a zároveň mám principiální nechuť používat v roce 2018 jakousi specializovanou čtečku karet a desktopový program (v přípravě je mobilní aplikace), zvolil jsem druhou možnost a přihlásil se skrze svoji datovou schránku.
Jsem ve svém portálu občana, ale nejvýše si v něm přečtu jen datovou schránku a zjistím číslo vlastního občanského průkazu. U samotných služeb v dlaždicích níže svítí nad žlutým pozadím varování, že jsem se vlastně přihlásil špatně...
Jenže když jsem to udělal, dostal jsem se do notně ořezané verze portálu, ve kterém si mohu leda přečíst zprávy v datové schránce, podívat se, jaké mám číslo občanky (!) a u všech ostatních modulů svítí prostý text: „Pro přesměrování na portál XYZ použijte přihlášení přes Národní identitní autoritu (např. eObčanku).“
To slovíčko prostý je podstatné, nejedná se totiž o odkaz, který by mě smysluplně zavedl k řešení. To si musím sám vyhledat. Ach jo.
Názvoslovná schíza
Díky Googlu jsem se konečně dozvěděl, že Národní identitní autorita, tedy NIA, je vlastně to samé co e-identita.cz, a když na tento web vkročíte, dozvíte se, že tomu celému říkají ještě Portál národního bodu. Leckdo by si možná položil otázku, proč má sakra jedna věc tři různé názvy, ale raději do toho nebudu příliš zabrušovat, nejspíše je na to totiž nějaký státní předpis ČSN-4587-9872-BA.
V každém případě, už vím, že aby mi portál občana vůbec k něčemu byl, musím se přihlašovat e-identitou, která zjevně není kompatibilní s přihlašováním skrze datovou schránku. Dobrá, beru na vědomí a jdu si tedy zřídit onu e-identitu.
E-identita, portál národního bodu, národní identitní autorita, aneb tři různé názvy pro jednu a tu samou věc, protože stát je tu nejspíše od toho, aby generoval informační šum.
Zde si stát zaslouží jeden kladný bod, dozvídám se totiž, že vedle nové občanky a čtečky karet mohu použít i klasický dvoufaktor, jak jsme na něj zvyklí z běžného webu. Jako e-identita tedy může sloužit přihlašovací jméno, heslo a ověřovací kód, který mi při každém přihlášení dorazí jako SMS (později snad rovnou do aplikace?).
E-identita funguje i bez nové občanky. Prostě vyplníte logn, heslo a kód z potvrzovací SMS.
Vše provedu a přihlásím se. Funguje to, ale… Ale na obrazovce opět jako prostý text svítí poznámka, že tento účet musím ještě ověřit. Jasně, to dá rozum, stát musí vědět, že moje uživatelské jméno skutečně patří tomu nerudnému Jakubovi Čížkovi z Brna. Kdybych měl novou občanku, toto se mě pochopitelně netýká.
Naivně hledám tlačítko k ověření identity skrze datovou schránku, ale namísto toho se po přečtení celé dokumentace (opět chybí odkaz, který by mě rychle navedl k cíli) dozvídám, že musím zajít na nejbližší Czech POINT a ověření provést osobně na přepážce. Musím tedy udělat přesně to, čemu jsem se chtěl před lety registrací datové schránky definitivně vyvarovat.
Na poště, aneb „Proboha, já to ještě nikdy nedělala!“
Je pátek, pravé poledne, a kolegové v práci musejí trpělivě poslouchat mé nadávky, proklínání státu, úředníků a všech, kteří v tom mají prsty. Nejvíce mě totiž mrzí, že oba weby portálu občana a e-identity matou svým vzhledem. Je totiž hezký, moderní – už není k smíchu jako u mnoha ostatních státních institucí, nicméně pod pozlátkem kaskádových stylů je opět ten otravný úřední newspeak a kulhající ergonomie.
Vyrážím rezignovaně na nejbližší poštu a intuice mi velí, abych si s sebou raději vzal i vytištěný stručný návod krok za krokem, jak provést ověření čerstvě vytvořeného účtu. Čistě technicky totiž musím dát svolení k tomu, aby si mohla Správa základních registrů přečíst moje data z evidence obyvatel a propojit je se speciálním číselným kódem, který mi dorazil na e-mail (on tedy vůbec nedorazil a já musel kontaktovat infolinku, ale co už).
V jámě lvové, aneb snaha o Aktivaci identifikačního prostředku u přepážky Czech POINTu
Přicházím k okénku Czech POINTu na jedné z pošt v samotném centru Brna a jako prostý občan sděluji: „Dobrý den, chtěl bych ověřit účet na e-identitě.“ Slečna za sklem se zhrozí, netuší, která bije, a tak krkolomně čtu formální název celé operace. Slečna se zhrozí ještě více a s povzdechem, že to ještě nikdy nedělala, volá na pomoc starší kolegyni.
„A jaké IČO,“ ptá se za chvíli. Netuším, co po mně chce – teprve později pochopím, že potřebuje znát IČO Správy základních registrů, protože vyplňuje kolonku instituce, které chci předat právo, aby mohla nahlédnout do evidence a provést ověření. Už asi chápete, že kritizuji absenci jednotného a předvyplněného formuláře – postupu. Vždyť tento úkon přeci nebudu dělat v celé republice jen já? I když…
Zkrátím to. Po dobré čtvrthodince se o dalším postupu za okénkem radí už tři úřednice pošty a stejně jako já spílají nad celým e-governmentem s tím, že ten jejich tučný návod, který si před chvíli přinesly, je úplně na nic. Vzpomenu si na ten svůj vytištěný, protahuji jej slečně spodní škvírou, a když ji ubezpečím, že si jej může nechat, radostně poděkuje. Vítejte na Czech POINTu.
Byl to mordor, ale už to funguje
Nakonec se zadařilo a během několika málo minut dorazila automatická SMS s potvrzením. Backend funguje.
Ještě než jsem se vrátil do redakce, dorazila potvrzovací SMS
Nyní se už mohu přihlásit uživatelským jménem a heslem z jakéhokoliv počítače a telefonu k plnohodnotnému portálu občana, ve kterém bude vše fungovat, takže se pod jednotným přihlášením mohu podívat třeba na nejrůznější výpisy České správy sociálního zabezpečení, případně na své předepsané léky. Já tedy neměl posledních dvacet let předepsaný ani paralen, ale díky za to.
To vše bez nové občanky, jakékoliv čtečky a specializovaného softwaru, který bych si snad musel instalovat na svůj počítač.
Poznej tři rozdíly. Ano, správně, u dlaždic služeb je nyní tlačítko pro autorizovaný vstup na jejich stránky, kde již mohu číst údaje z nejrůznějších registrů bez dalšího přihlašování.
Na příkladu výše jsem chtěl názorně demonstrovat, co je to vlastně ta ergonomie a jednolitost – seamless, tedy uživatelská zkušenost, kdy vše provedete intuitivně, přirozeně a s co možná nejmenším počtem kroků a jakýchkoliv dalších rušivých předělů – ať už procesních, nebo designových.
Vstup z portálu občana do správy elektronických receptů pomocí e-identity (upozorňujeme epileptiky, že SÚKL miluje animace – animace naprosto všeho):
Tyto dva fenomény jsou při budování jakéhokoliv uživatelského systému naprosto důležité a platí to i pro digitální stát.
Digitální stát zítřka podle iniciativy 202020
Po nutné případové studii, která nás uvedla do určitého kontextu, se pojďme konečně podívat, co chce iniciativa 202020. Základních osm bodů je totiž docela přímočarých:
- Chceme právo lidí i firem komunikovat s úřady online. Jelikož jsem musel ověřit identitu na přepážce Czech POINTu a nikoliv během třiceti sekund skrze datovou schránku, tento bod rozhodně stále nefunguje a bude potřebovat ještě další legislativní úpravy.
- Chceme aby vám úřad poslal včas upozornění, když vám končí občanka, řidičák apod. To už částečně funguje, podobné notifikace totiž chodí do datové schránky. Na stranu druhou, v roce 2018 bych ocenil notifikaci v mobilní aplikaci nebo SMS a nikoliv úřední PDF dokument – standardní formát datové schránky. Právě toto by mohl časem vyřešit Portál občana a jeho mobilní aplikace.
- Chceme, aby se vám každý formulář předvyplnil údaji, které má stát k dispozici.
- Chceme konec složitého hledání správných formulářů a formátů. Když úřad nezveřejní elektronický formulář, bude muset akceptovat podání v jakémkoliv formátu, který umí zpracovat datová schránka.
- Chceme mít v peněžence maximálně občanský průkaz. Údaje ze všech ostatních veřejných listin si stát může ověřit v registru. Třeba to, zdali máte platný řidičský průkaz, vysokoškolský diplom aj. Nicméně já bych tento požadavek posunul ještě dál a vedle fyzické občanky rozvinul i myšlenku té virtuální v rámci mobilní aplikace. Stejně virtuální jako dnes může být virtuální i platební karta v systémech Google/Apple Pay, Masterpass, Revolut apod.
- Chceme šetřit peníze státu, občanů a firem. Takže správní poplatky za digitálně poskytnutou službu chceme snížit o 20 %. Aneb vývoj systému a provoz serverů také něco stojí, ale jistě méně než papír, poštovní obálka a nadměrná potřeba lidských zdrojů.
- Chceme, aby stát uchovával záznamy o našem digitálním jednání. Tím pádem bude moci každý v budoucnu prokázat, že úkon skutečně provedl a že ho provedl on. Jedná se i o datovou schránku, která z nepochopitelných důvodů po určitém čase zprávy smaže. Pokud je chcete uchovat na tomto bezpečném úložišti trvale, musíte si zaplatit komerční službu.
- Chceme právo občanů a firem domáhat se digitálních služeb u soudu. Aneb kdo nebude digitální, dostane přes prsty.
Digitalizace státu je jeho kompletní redesign, nejen dokument v PDF namísto na papíře
Jak řekl Michal Bláha, digitalizace státu je svým způsobem jeho kompletní redesign. E-government je tedy třeba řešit interdisciplinárně a komplexně – jako celek. Zůstává otázkou, zdali tomu tak dnes opravdu je, realita totiž v mnoha aspektech připomíná spíše to, že se jen z papíru stalo PDF. To by však bylo naprosté nepochopení potenciálu moderního e-governmentu.
Takhle by to mělo fungovat podle iniciativy 202020
Aby se toto všechno mohlo jednou proměnit v realitu a aby byla digitální komunikace se státem lidsky stejně přívětivá a samozřejmá jako když píšete tweet na Twitter, čtete e-mail a kupujete něco na e-shopu, musí se stát ještě hromada věcí včetně úpravy legislativy.
Jednou z nich je i návrh zákona o právu na digitální služby z pera iniciativy 202020. „Stát nemá být lidem nadřazený, ale má jim sloužit. Proto chceme zásadní změnu fungování státní správy, která dá občanům a firmám vymahatelná práva na moderní a efektivní služby státu,“ říká hlavní autor zákona a prezident ICT Unie Zdeněk Zajíček.
Českému e-govu jsme se věnovali i v nedělním Týdnu Živě:
Elektronický průkaz totožnosti – eObčanka – obsahuje čip, který umožňuje občanům bezpečně se identifikovat a komunikovat s úřady online.
Přečtěte si:
