Pro naše předky byl dobrý orientační smysl jednou z klíčových dovedností. Kdo zabloudil, ten se ocitl sám bez pomoci druhých a jeho dny pak byly sečteny.
V době, kdy má kdekdo k dispozici GPS a mapy kteréhokoli koutu světa si lehce stáhne třeba na mobilní telefon, nám nezbývá než žasnout nad karavanami Tuaregů putujícími Saharou od oázy k oáze, nad loveckými výpravami australských domorodců nekonečným bušem nebo nad plavbami Polynésanů bezbřehými dálavami Tichého oceánu. Jak je na tom s orientací současné lidstvo? A jsme na tom všichni stejně?
Na tyto otázky hledal odpověď mezinárodní tým vědců pod vedením Hugo Spierse z University College London. Vědci vyvinuli pro svůj výzkum videohru „Sea Hero Quest“ a tu dali volně k dispozici zájemcům z řad majitelů mobilních telefonů. Jako první ji „vypustil“ Deutsche Telekom v roce 2016. Anonymizovaná data ze serveru společnosti pak dostali vědci k dispozici k analýzám.
Celkem tak získali údaje o výkonech při hraní „Sea Hero Quest“ od půl milionů lidí z celého světa. Mohli tak porovnat orientační schopnosti lidí v závislosti na pohlaví nebo věku. Porovnávali také orientační schopnosti obyvatel různých zemí. Do srovnání zařadili ty země, ze kterých měli data aspoň o 500 lidech. Výsledky celé studie publikovali nedávno ve vědeckém časopise Current Biology.
Kdo stárne, ten bloudí
Nepřekvapilo zjištění, že s věkem orientační smysl slábne. To je známá věc a souvisí s celkovým poklesem výkonnosti lidského mozku, který začíná ještě před nástupem třicítky. Ledacos si dokážeme vynahradit nasbíranými zkušenostmi, ale v zásadě to jde s našimi intelektovými schopnostmi po většinu života jen a jen z kopce.
Muži měli lepší orientační smysl než ženy, ale rozdíly nebyly ve všech zemích stejně velké. V zásadě platilo, že rozdíl byl největší v zemích, kde je nerovné postavení mužů a žen. Vědci z toho vyvozují, že ženy nemají od přírody slabší orientační smysl, ale v řadě společností nedostanou příležitost k tomu, aby své přirozené schopnosti náležitě rozvinuly.
Zajímavé jsou rozdíly mezi národy. V zásadě platí, že s rostoucí ekonomickou úrovní země je orientační smysl obyvatel lepší. V tom se samozřejmě odráží fakt, že experiment testoval orientační smysl lidí vlastnících mobilní telefon. Grónští Eskymáci nebo Sanové z Kalahari v testované populaci nijak hojně zastoupeni nejsou a jejich orientační smysl vědci nemohli postihnout.
Jsme na průměru, vede Skandinávie
Mezi obyvateli 57 zemí ze všech kontinentů vládnou nejlepším orientačním smyslem Skandinávci. V těsném závěsu za nimi jsou Američané, Australané a Novozélanďané.
Autoři studie připisují vynikající orientaci Skandinávců tomu, že tyto národy pěstují celou řadu aktivit ve volné přírodě, při kterých si orientaci cvičí. Velké popularitě se tu těší například orientační běh.
U obyvatel USA, Austrálie a Nového Zélandu zase může sehrát významnou roli fakt, že hodně jezdí autem. I přitom si mohou orientační smysl tříbit. Záleží samozřejmě na tom, jak spletité navigační úkoly při svých jízdách řeší a nakolik přitom spoléhají na automobilové GPS navigace.
Čechy najdeme mírně nad středem národnostního žebříčku a autoři studie hodnotí naše orientační schopnosti jako průměrné. Na chvostu se umístili Rumuni, Indové a Egypťané.
Výzkum orientace není samoúčelný. Narušení orientačních schopností patří k nejčasnějším projevům závažných degenerativních onemocnění mozku, jako je třeba Alzheimerova choroba. To se ale odhaluje poměrně obtížně. Vědci se proto snaží nalézt co nejjednodušší test orientačních schopností. Hry, jako je „Sea Hero Quest“, se zdají jako nadějná cesta.
Pramen: Current Biology
