Vědcům z New York University (NYU) se pomocí nejmodernějšího fluorescenčního mikroskopu podařilo pozorovat jakési mihotání jaderné membrány živé buňky, které trvá po dobu několika vteřin. Jak buněčný cyklus pokračoval, amplituda této fluktuace se snižovala.
Dotyčný pohyb by mohl plnit funkci interních hodin – stačí provést měření, které ukáže, v jakém bodě svého životního cyklu se buňka právě nachází. Něco podobného bylo až dosud proveditelné pouze při práci s mrtvou buňkou.
Přestože jsme věděli, že velikost a tvar buněčného jádra v průběhu času obvykle prochází velkými změnami, kvůli nemožnosti studia živé buňky nám chyběly podrobnější informace o jejich rychlosti.
Tento nový objev by tak podle odborníků mohl usnadnit chápání nejzákladnějších procesů lidské biologie a výrazně zlepšit naše vědomosti o zdravých i nemocných buňkách.
„Víme, že strukturální a funkční chyby jaderného membrány vedou k velkému počtu vývojových a dědičných poruch, jako je kardiomyopatie, svalová dystrofie a rakovina,“ uvedla Alexandra Zidovska z NYU.
„Osvětlení mechanismu fluktuace tvaru jádra tak může přispět k úsilí o porozumění úlohy jaderné membrány ve zdravých i nemocných buňkách,“ dodala.
Zdroj: Futurism
