Naše Slunce se oproti okolí pohybuje rychlostí asi 20 km/s a není v tom nijak výjimečné. Některé hvězdy se ale řítí vesmírem jako splašené a jejich rychlosti oproti okolí přesahují 100 km/s. Anglicky se takovým hvězdám říká „runaway stars“ a bývají docela vzácné.
Astronomka Kathryn Neugent z Lowellovy observatoře v Arizoně a její spolupracovníci nedávno objevili novou splašenou hvězdu, která se řítí vesmírem v sousední trpasličí galaxii Malé Magellanovo mračno.
Je ale neobvyklá i na poměry splašených hvězd. Je to vůbec první splašený žlutý veleobr, kterého jsme zatím našli. Klíčem k objevu byla pozorování na Magellanově teleskopu observatoře Las Campanas v Chile.
Nově objevená splašená hvězda se pohybuje rychlostí asi 480 tisíc kilometrů za hodinu. Touto rychlostí se řítí už asi 10 milionů let. Podle všeho se už dost vzdálila od místa svého vzniku, a teď si to míří k vnějšímu okraji Malého Magellanova mračna.
Ve vesmíru se velmi vzácně nacházejí ještě mnohem rychlejší, takzvané hyperrychlé hvězdy (anglicky hypervelocity stars). Takové hvězdy se pohybují rychlostmi až 3,5 milionů kilometrů za hodinu. V současnostijich známe asi dvě desítky.
Hvězdy procházejí fází žlutého veleobra velice rychle. Stráví v ní obvykle asi 10 až 100 tisíc let, což je pro vesmír jenom kratičký okamžik. Proto můžeme v případě této splašené hvězdy hovořit o velikém štěstí, že jsme ji zachytili právě v této podobě.
Hmotnost splašeného žlutého veleobra je asi 9 Sluncí. Podle Neugentové a spol. zřejmě pochází z dvojhvězdného systému. Pokud hvězdný společník této hvězdy explodoval jako supernova, tak to mohlo hvězdu odpálit na její cestu vesmírem.
Jaký bude další osud zajímavé splašené hvězdy? Podle vědců se asi tak za 3 miliony let nafoukne a promění do červeného veleobra, jehož velikost bude odpovídat oběžné dráze Marsu nebo Jupiteru ve Sluneční soustavě. Pak vybuchne jako supernova. Jak to v podobných případech bývá běžné, rázová vlna a materiál vyvržený při této explozi přispějí ke tvorbě nových hvězd a planetárních systémů, tentokrát na okraji Malého Magellanova mračna.
Ilustrační foto: NASA
