Astronomové do dnešních dní objevili už více než 3700 exoplanet. Drtivou většinu z nich nevidíme, nacházíme je pouze díky vlivu na mateřskou hvězdu. NASA nedávno vydala pěkné plakáty propagující některé slavné exoplanety. Prohlédnout si je můžete v galerii.
Ve skutečnosti ale nevíme, jak to na povrchu těchto i všech ostatních planet vypadá. V případě některých větších planet známe jen složení atmosféry. Plakáty jsou proto pouhou uměleckou představou, která je založen na tom málu, co o planetách víme.
Na návštěvě u prvních exoplanet
První plakát se věnuje samotnému zrodu hledání exoplanet. V roce 1992 objevil polský astronom Aleksander Wolszczan pomoci radioteleskopu Arecibo tři objekty planetární hmotnosti u pulsaru PSR B1257+12. Vzhledem k chybějící definici pojmu planeta (ta z Prahy z roku 2006 se hodí jen na Sluneční soustavu) je obtížné říci, zda tyto objekty vůbec označit jako planety.
Pulsar je rychle rotující malý objekt o velikosti několika kilometrů ale obrovské hustotě a především je to pozůstatek po výbuchu supernovy. Je otázkou, zda planety mohly výbuch supernovy přežít. Pravděpodobněji u pulsaru vznikají až po výbuchu z trosek bývalé hvězdy nebo z materiálu, který pulsar vysává z normální hvězdy (pokud je v páru s takovouto hvězdou). První exoplanety sice byly nalezeny u pulsaru, ale do dnešních dní se jejich počet příliš nerozrostl.
První exoplanetu u normální hvězdy objevili až švýcarští astronomové v roce 1995.
Planeta s označením 51 Peg b má asi poloviční hmotnost v porovnání s Jupiterem. Své slunce oběhne za 4 dny. Podobné planety se označují jako horcí jupiteři – vznikají dál od hvězdy a poté migrují směrem do vnitřních částí planetárního systému.
Na plakátu je také HD 114762 b. Obr o hmotnosti 11 Jupiterů oběhne hvězdu za 83 dní. Planeta byla objevena už v roce 1989. K potvrzení její existence došlo až později a je otázkou, zda objekt nemá větší hmotnost a je skutečně planetou.
Jedna z prvních, na které může být život
Další plakáty zvou na prohlídku světů, které jsou významné spíše tím, jak vypadají. HD 40307 g je jednou z šesti planet obíhající hvězdu nacházející se 42 světelných let od nás v souhvězdí Malíře. Je nejvzdálenější planetou v systému, ale i tak obíhá o něco blíže než Venuše ve Sluneční soustavě.
Mateřská hvězda je menší a chladnější než Slunce, takže se planeta zřejmě nachází v obyvatelné oblasti. Její hmotnost je nejméně 7 Zemí. Může jít o super-zemi nebo také mini-neptuna.
Planeta z Hvězdných válek
Kepler-16b nebo spíše přesněji Kepler-16 ABb je představitelkou zvláštní skupiny exoplanet. Mohli bychom jim říkat Tatooine podle fiktivní planety z Hvězdných válek. Konec konců na tiskové konferenci oznamující objev Kepler-16 byl v roce 2011 i člověk z Industrial Light & Magic, která spadá pod Lucasfilm.
Kepler-16b má dvě slunce! Dvě hvězdy obíhají okolo sebe ve vzdálenosti asi 33 milionů kilometrů. Okolo obou pak ve vzdálenosti 100 milionů kilometrů obíhá planeta o velikosti 80 % a hmotnosti 33 % Jupiteru.
Nebude to tedy kamenný a útulný svět jako Tatooine. Pokud ale má velké měsíce s vhodnou atmosférou, mohl by být život na jejich povrchu.
Planety podobného typu se dvěma slunci se označují jako cirkumbinární. Jejich objevy se proslavil především kosmický dalekohled Kepler.
Planeta bez hvězdy
Když vesmír dá, musí někde také vzít, ne? Jestli má Kepler-16b dvě slunce, PSO J318.5-22 nemá žádné. Jedná se o bludnou planetu bez hvězdy. Podobné planety se zřejmě rodí v normálních planetárních systémech, ale poté jsou gravitačními interakcemi s ostatními planetami vyhozeny ven. PSO J318.5-22 má hmotnost asi 8 Jupiterů a vesmírem se potuluje asi 80 světelných let od nás.
Kapesní planetární systém
Posledním plakátem se dostáváme k novějším objevům. TRAPPIST-1e je jednou z planet u trpasličí hvězdy TRAPPIST-1 nacházející se 40 světelných let od nás v souhvězdí Vodnáře. Do vzdálenosti jen 9 milionů kilometrů do hvězdy se namačkalo 7 planet!
TRAPPIST-1e je čtvtou planetou v pořadí od hvězdy. Má velikost podobnou Zemi a rok i den na jejím povrchu trvá 6 pozemských dní. Planeta bude mít vázanou rotaci, což znamená, že je k hvězdě nakloněna stále stejnou stranou. Na jedné polokouli bude věčný den, na druhé noc.
Mohl by tam být život? Na povrchu by teoreticky měla být příznivá teplota. Důležité ale bude složení atmosféry. Mateřská hvězda vyzařovala v minulosti více záření a i dnes je to slušně aktivní zdroj nebezpečného ultrafialového záření. Planety tak mohly přijít o atmosféru i vodu.
