Když italští archeologové v roce 2010 otevřeli v Imole kamennou hrobku ze 7. až 8. století, našli v něm kostru ženy a mezi jejíma nohama hromádku jemných kůstek. Ty patřily lidskému plodu, který žena v rakvi posmrtně „porodila“. V matčině lebce zel nevelký otvor, který rozhodně nevznikl nešťastnou náhodou. Jaký hororový příběh se za nálezem „porodu v rakvi“ skrývá?
Při pohledu do rakve se laikům vybaví nejspíše povídky Edgara Allana Poea o předčasných pohřbech, kdy v rakvi skončí místo nebožtíka živý člověk a ten pak marně bojuje o přežití. Z polohy těla zhruba třicetileté ženy ale archeologové spolehlivě určili, že se po uložení do hrobky nepohnula. Nastávající matka byla pochována mimo jakoukoli pochybnost až po smrti.
A „porod v rakvi“? Kosti plodu naznačují, že nožičky ještě vězely v těle matky, ale hlavička a horní část tělíčka byly venku. Archeologové jsou si jistí, že i plod byl mrtvý. Tlak plynů hromadící se v břišní dutině rozkládajícího se těla však mrtvolku vytlačil z těla matky.
Z kůstek plodu se dá vyčíst, že žena zemřela zhruba dva týdny před porodem a dítě zemřelo v jejím lůně. Termín „porod v rakvi“ se pro podobné případy používá jako mírná nadsázka. Archeologové na něj nenarazí často, ale neznámé takové případy rozhodně nejsou.
Mnohem větší záhadu představoval otvor o průměru 4,6 milimetrů vyvrtaný do lebky. Lebka nebožky nese rovněž stopy po řezu, kterým byla z lebky stažena kůže, aby se odkrylo místo pro navrtání otvoru. Šlo bezesporu o primitivní chirurgický zákrok označovaný jako trepanace.
To je postup poměrně často používaný už v mladší době kamenné, kdy se zřejmě prováděl k potlačení vysokých horeček, úporných bolestí hlavy, křečí a možná i při duševních onemocněních. Ve středověké Evropě však představuje trepanace něco krajně neobvyklého.
Proč středověký felčar přistoupil k trepanaci u ženy v tak pokročilém těhotenství? S jistotou se to zřejmě nikdy nedozvíme. Vědci se ale domnívají, že trepanace představovala poslední zoufalý pokus dávného lékaře o zvládnutí vážné komplikace těhotenství. Ta se označujejako eklampsie. Při ní těhotným ženám stoupá krevní tlak a dochází k poškození orgánů.
Průvodním znakem eklampsie jsou křeče. Po nich upadá nastávající matka do bezvědomí, a pokud se jí nedostane včas adekvátní lékařské pomoci, může zemřít. K běžným symptomům této komplikace patří i vysoké horečky, otok mozku, silné bolesti hlavy. Zdá se, že právě tyto příznaky přiměly středověkého lékaře k tomu, že přistoupil k trepanaci.
Na otvoru v lebce jsou už patrné určité známky hojení. Z nich vědci usuzují, že žena žila ještě asi týden po drastickém zákroku. Netušíme, co ji nakonec připravilo o život. Byly to komplikace spojené s těhotenstvím? Následky trepanace? Anebo něco úplně jiného?
V každém případě nám „porod v rakvi“ z Imoly dovolil nahlédnout pod ruce středověkých lékařů řešících závažné komplikace spojené s těhotenstvím.
Zdroj: World Neurosurgery
