(Komentář) O streamování her se prozatím hodně mluví, reálný velký byznys to ale není. Pokroky jsou ale veliké a zde jsou argumenty, proč je cloud budoucnost.
O hraní her z cloudu a jejich streamování podobně, jako je to u hudby a filmů se mluví už poměrně dlouho. Prozatím to na žádný drtivý nástup nevypadá. Sony svůj PlayStation Now představuje prozatím jako testovací verzi, podobně se tváří také GRID od Nvidie, OnLive skončilo a technologie a patenty přešly právě pod Sony. A příliš mnoho dalších podobných projektů na obzoru není. Přesto si myslím, že má cloudové hraní před sebou velkou budoucnost.
To, co jsme v posledních měsících mohli pozorovat, jsou pouze první testy a porodní bolesti. Ve skutečnosti se celá oblast streamování her z cloudů v datových centrech zásadně rozvíjí a situace, kterou můžeme vidět dnes, je zásadně lepší než ta před dvěma lety. Nejdříve bych každopádně rád popsal určitou konečnou vizi, jak by to všechno jednou mohlo vypadat.
Tradiční herní konzole jak je známe dnes (Xbox či PlayStation) v aktuální podobě zmizí. Jde ve své podstatě o obyčejné a už v době vydání průměrné počítače, které mají jednu výhodu i nevýhodu zároveň – na trhu musí sloužit mnoho let. I když vývojáři postupně přijdou všem technickým specifikacím na kloub a zejména na konci životního cyklu z těchto krabic zvládnout vyždímat neuvěřitelné věci, starý hardware je limitující.
Z hardwaru bude appka
Není limitující pouze pro hráče a vývojáře, ale také pro samotné výrobce konzolí. Stvořit odladěný herní stroj s kompletní platformou je nákladný a z počátku také hodně dotovaný byznys, který se zaplatí až díky následnému prodeji her a dalšího obsahu. Je to podobné, jako v případě chytrých telefonů a tabletů – hardware je slupka, králem je obsah.
Xbox, PlayStation či úplně jiná „konzole“ nové generace může vypadat úplně jinak. Nebude to fyzická krabice, ale aplikace na mnoha různých App Storech. Majitel chytré televize si stáhne aplikaci PlayStation, přihlásí se pod svým účtem a začne hrát. Stejně tak bude tato aplikace dostupná na tabletech, počítačích či všemožných chytrých krabičkách připojitelných k televizi. Konzole bude na pozadí, v cloudu a datových centrech.
Není zároveň vyloučeno, že Microsoft či Sony vydají vlastní hardware. Už ovšem bude vypadat spíše jako Apple TV, tedy jako malá krabička k televizi zcela závislá na streamování. Podobných produktů se bude moci objevit více v případě, že majitelé distribučních aplikací zpřístupní funkce dalším výrobcům.
Kromě odstranění hardwarových limitů a přesunutí kompletního výpočetního výkonu do superpočítačové sítě se eliminují také další velice otravné neduhy dnešních konzolí. Pokud si kupujete hru z PlayStation Store nebo Xbox Live, často musíte stahovat 50 GB veliký balík dat, který se zároveň v reálném čase instaluje, takže to od nákupu k finálnímu hraní často trvá dlouhé hodiny. Stejně otravné jsou také objemné updaty. Nechci nic stahovat, instalovat, skladovat, zálohovat internet a chodit pro krabice do obchodu. Chci hrát, teď a tady.
Zmizelé vlastnictví her
Tradiční krabicová balení se sice nestahují, i z nich ale jednou bude archaismus pro fajnšmekry, podobně jako v případě hudebních disků. Hry v krabicích jsou dnes populární zejména kvůli „fyzickému vlastnění“ (jehož nutkání přetrvá snad jen u sběratelů) a tak díky možnosti dohranou hru poměrně výhodně prodat (v případě konzolí).
Předplatné nicméně pohled na vlastnictví her změní. Aktuální testovací nabídky od Nvidie či Sony tomu prozatím nenapovídají, jakmile ale vydavatelé a další složky herního byznysu dojdou k nějaké dohodě, dojde k podobně zajímavým nabídkám, jako tomu je třeba u Spotify. Je jasné, že v případě her firmy mohou streamovací byznys díky hudbě a filmům analyzovat a nastavit pro ně zajímavější parametry. I kdyby ale přístup k neomezené knihovně her stál dejme tomu 40 dolarů měsíčně, pořád je to vzhledem k cenám velkých her velice zajímavá nabídka.
Právě hrátky s cenami a licenční politikou aktuálně vidím jako největší problém. Nvidia sice v rámci předplatného GRID nabízí přístup k mnoha hrám, za aktuální novinky typu Zaklínač 3 si nicméně bude nutné připlácet. Obchodní modely si budou muset sednout. Hudba a filmy už naštěstí mnoho cest prošlapaly.
A samozřejmě se také rozjede boj o to, kdo bude mít kontrolu nad obsahem a jak to všechno bude výhodné pro vydavatele. Ti budou chtít rozdělit riziko a stanovit si co nejlepší výchozí vyjednávací pozici. Dají se tedy pozor na to, aby nedopadli jako vydavatelé knih při upsání se Amazonu a jeho Kindlu. Přístup k titulům získá více streamovacích hráčů.
Technologie se vyřeší
Naopak jako poměrně lehce řešitelnou vidím otázku technologií. Hudby a filmy mají oproti hrám jasnou výhodu – není u nich tolik kritická odezva, jakou mezi sebou mají datové centrum a koncové zařízení uživatelů. Když zmáčknete tlačítko na ovladači, chcete okamžitou reakci. Žádný lag, byť velice titěrný, není přípustný. Tyto a další neduhy se nicméně dají řešit.
Dnes se hry píšou v podstatě jedním způsobem, který je tu s námi mnoho let. Výsledný produkt se nahází do spustitelné podoby na DVD či Blu-ray disky, případně se dá ke stažení na nějaké ten Store. U současného streamování her se pracuje s takto napsaným kódem. Když to velice zjednoduším a přeženu, „instalačky“ z DVD se hodí na cloud a provozují odsud.
Zásadní rozdíl se nicméně projeví v té době, kdy se hry skutečně začnou od začátku psát pro chod v cloudu, na mnoha serverových strojích a v geograficky oddělených lokalitách. Bude to distribuovaný software, který se s doručováním na dálku vypořádává úplně jinak. Je to stejné, jako když se do cloudu přepisují současné aplikace. Jsou to úplně jiné technologie, prostředky a možnosti. Dnešní situace připomíná dočasné stavy, jaké v IT nabízí streamování Windows a běžných desktopových aplikací (Citrix a další). Je to mezistupeň a dočasné překlenutí.
Velice aktivně se rovněž řeší samotné odezvy mezi datovými centry. Jeden výzkum na jejich snížení běží dokonce i na ČVUT a nikoliv překvapivě se v něm angažuje Microsoft. Další technické záležitosti už jsou „detailem“. Dnes GRID či PlayStation Now běží pouze v pár datových centrech. Jakmile se ale vytvoří obchodní modely, pro Microsoft, Nvidii a další nebude problém infrastrukturu rozšířit. Microsoft má díky Azure datacenter hromadu. Ve velkém se budou využívat také CDN sítě, které obsah uloží v jednotlivých regionálních lokalitách. Stejně, jako to dělá třeba Netflix či Spotify.
Hra je otevřená
Bylo by zvláštní, kdyby firmy typu Microsoft do streamování her jednou ve velkém nevstoupily. Nestane se to hned teď, nová generace konzolí je na trhu teprve chvilku, od té další generace už to ale bude znatelné. Když zůstanu u toho Microsoftu, tam už dobře vědí, co to znamená nezačít si kanibalizovat úspěšný byznys a přenechat toto nahlodání někomu jinému.
Hraní z cloudu: Jak funguje Nvidia Grid v akci
Do hry ale mohou vstoupit i další. Silně se jeví Nvidia a samozřejmě PlayStation (kterému ovšem historicky online příliš nejde), herní divizi ale staví i takový Amazon. Ten nejenom, že má peníze, ale také zřejmě největší cloud na světě, obrovskou výpočetní sílu, koncová zařízení, historii ve vydávání obsahu a v neposlední řade i Twitch.
Své o hrách vědí díky App Storu také v Applu a nebylo by překvapením, kdyby streamování her bylo součástí dalších verzí Apple TV. Velice dostatečné zázemí má i Google. Své může říct také Valve se Steamem. Steamboxy jsou zatím upravené tradiční počítače, Valve nicméně se streamováním experimentuje a není vyloučeno, že z toho všeho odvodí mnohem více.
Objevit se každopádně může i naprostá decentralizace. IBM například bude mít ambice více rozšířit svůj cloud SoftLayer. Nebude se cítit na to spouštět vlastní streamovací herní službu, ale vytvoří platformu pro herní vývojáře, kteří SoftLayeru budou moci pro chod své hry využít. Pak už jen na App Story nahází aplikace s hrou, tedy takové tenké klienty, které se k požadovanému titulu připojí.
