Ve středu 15. července se evropská vesmírná sonda Solar Orbiter rekordně přiblížila k centrální hvězdě naší soustavy. Ze vzdálenosti 77 milionů kilometrů od povrchu pořídila snímky Slunce, na kterých lze vidět dosud nepozorované detaily. Evropská kosmická agentura (ESA) se o fascinující podívanou podělila v tiskové zprávě i několika videy.
„První snímky pořízené sondou Solar Orbiter překonávají očekávání a odhalují zajímavé nové jevy na Slunci.“ hodnotí ESA získané materiály. Záběry odhalily poblíž povrchu naší nejbližší hvězdy všudypřítomné miniaturní sluneční erupce označované jako „táboráky“ („campfires“).
Slunce zblízka
Vědci jsou nadšeni z toho, že mohou sledovat jevy, které dosud nebyly detailně pozorovatelné. „Ačkoli jde teprve o první obrázky, už na nich můžeme vidět zajímavé nové jevy. Hned zpočátku jsme tak skvělé výsledky nečekali.“ konstatuje vědecký pracovník Daniel Müller.
Obrazové materiály jsou získávány pomocí deseti přístrojů, jejichž funkce se vzájemně doplňují a poskytují tak ucelený obraz Slunce i okolního prostředí. Kromě dalekohledů jsou na palubě zařízení monitorující okolí kosmické lodě. Porovnáním dat z obou sad přístrojů získají vědci informace o slunečním větru – proudu nabitých částic, který ovlivňuje celou sluneční soustavu.
Unikátním aspektem této mise je rekordně blízká vzdálenost, na kterou se sonda přiblížila ke Slunci. Díky ní se pomocí přístroje, pracujícím v oblasti ultrafialového záření, podařilo zachytit výše zmíněné „táboráky“. Jedná se o řádově menší „příbuzné“ solárních erupcí, jež bývají pozorovatelné i pozemskými dalekohledy.
Sluneční „táboráky“
David Berghmans z Belgické královské observatoře komentuje: „Slunce může na první pohled vypadat poklidně, ale když se na něj podíváme podrobněji, můžeme vidět miniaturní erupce všude, kam pohlédneme.“ Vědci zatím nevědí, zda jde o menší verze erupcí, nebo zda jsou poháněny odlišnými mechanismy.
Existují teorie, podle nichž by tyto miniaturní erupce mohly přispívat k jednomu z nejzáhadnějších jevů na Slunci – koronálnímu ohřevu. „Tyto jevy jsou samy o sobě zcela zanedbatelné, ale jejich účinek po celém Slunci by mohl být dominantním příspěvkem k ohřevu sluneční korony,“ říká Frédéric Auchère z francouzského Institut d'Astrophysique Spatiale.
Ani po mnoha desetiletích studií nejsou fyzikální mechanismy, které zahřívají sluneční koronu, zcela pochopené. Jejich identifikace je považována za „svatý grál“ sluneční fyziky. „Doufáme, že spojením těchto pozorování s měřeními z dalších přístrojů, které „vnímají“ sluneční vítr, budeme nakonec schopni odpovědět na některé z těchto záhad,“ dodává vědec Yannis Zouganelis.
