Jedním z nejcitovanějších termínů tuzemského zpravodajství v posledních dvou měsících bylo nesporně slovíčko Huawei.
Na čínského výrobce mobilních telefonů, síťových prvků a především telekomunikační infrastruktury pro mobilní operátory se snesla vlna kritiky z řad bezpečnostních služeb, která vyvrcholila krátce před Vánocemi oficiálním varováním Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost.
Český NÚKIB vydal oficiální varování před produkty Huawei a ZTE. Představují bezpečnostní hrozbu [aktualizováno]
Z Huaweie se přes noc stala tak trochu geopolitická persona non grata a širší veřejnost se zároveň nejspíše poprvé dozvěděla o existenci samotného úřadu NÚKIB, který má za sebou teprve a rok a půl existence a jeho sebevědomé vystupování v čínské kauze pro něj bylo bezesporu tím doposud největším soustem – alespoň tedy optikou médií.
Pokud si s odstupem času znovu přečteme text varování a později publikovanou metodiku, dozvíme se, že NÚKIB varuje především před rizikem zvýšené závislosti na čínské telekomunikační technologii, která je už z principu úzce svázaná s tamním státním aparátem, který je zase Bezpečnostní informační službou podezřívaný ze zvýšené zpravodajské činnosti na našem území.
Huawei není jediná čínská korporace
Huawei má kontroverzní pozici také v USA, Kanadě, Austrálii, v afrických zemích a některých dalších regionech, nicméně mánie posledních měsíců vypadá, jako by byl Huawei zdaleka jedinou čínskou exportní korporací, která dodává technologie pro podnikovou, telekomunikační a informační infrastrukturu a útočí především nižší cenou.
Živě z Pekingu: Otestovali jsme Velký čínský firewall a hledali dalajlámu
Pokud byl totiž jedním z klíčových argumentů pro vydání varování i bod 4), který upozorňuje na čínskou legislativu nařizující součinnost tamních soukromých společností při naplňování zájmů Čínské lidové republiky včetně podílu na zpravodajských aktivitách, nabízí se otázka, zdali se na seznam dostanou i ty ostatní.
A tady teprve začíná pořádná legrace.
Čínský státní superholding má jmění jako 71 Applů
Apple je už roky univerzálním vzorem superbohaté firmy, která loni krátce překonala i magickou hranici 1 bilionu dolarů v tržní hodnotě. Jelikož byla opravdu jen tržní, krátce poté opět klesla, dnes se pohybuje okolo 740 miliard dolarů a v době uzávěrky byla mimochodem nižší než v případě konkurenčního Alphabetu (760 miliard).
Tržní kapitalizace loni v létě překonala bilion dolarů, pak se ale zase propadla a dnes je o něco nižší než v případě konkurenčního Alphabetu (Zdroj: YCharts)
Tržní hodnota je tedy krajně nestálá – odvozená od aktuálního obchodování na burzách, a tak se podívejme spíše na celkové jmění Applu. Na sklonku loňského září dosahovalo hodnoty cirka 366 miliard dolarů (Total assests, Q4 2018, PDF).
I to je stále obrovská hromada peněz, ve srovnání s Čínou je to však jen kapka v moři. Stačí srovnání s tamním státním superholdingem SASAC – State-owned Assets Supervision and Administration Commission, který nemá v západním světě obdoby. Jeho celkové jmění mělo v roce 2017 dosahovat astronomických 26 bilionů dolarů. To dělá nějakých 71 Applů vedle sebe. Anebo cirka 418 výdajů českého státního rozpočtu za rok 2018.
SASAC zastřešuje více než stovku čínských státních korporací. Některé byly v minulosti podezřívané z podivného chování a možného odposlouchávání internetu.
Jedná se o obrovský konglomerát více než stovky podniků, které spadají přímo pod vedení čínské Státní rady, a i když jste o většině z nich nejspíše v životě neslyšeli, skrze své podíly kontrolují hromadu dalších akvizic a investic po celém světě.
Mnohé z nich mají na Západě možná ještě horší profil než Huawei. Týká se to třeba China Telecommunications Corporation, tedy čínského telekomu, který spravuje rozsáhlé páteřní sítě především v jihovýchodní Asii.
Experti v minulosti zdokumentovali několik podezřelých případů, kdy část komunikace tekla bez racionálního opodstatnění přes síťové uzly čínského telekomu.
Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby v poslední dekádě několikrát nepřesměroval tok velké části internetu přes uzly na pevninské Číně – údajně jen omylem. Loni před těmito praktikami varoval třeba Oracle, jehož bezpečnostní experti zkoumali podivné routování komunikace mezi Los Angeles a Washingtonem. Stručně řečeno, ačkoliv princip velí, že se měla použít nejkratší cesta přes USA, u některých místních operátorů pakety kupodivu putovaly několikanásobně delší trasou přes Čínu.
Podobné praktiky ve své studii (PDF) zmiňují také experti z Telavivské univerzity a U.S. Naval War College.
Alibaba
Ale vraťme se zpět do Evropy. NÚKIB nakonec upřesnil, že nevaruje před telefony Huawei v kapsách běžných smrtelníků, ale především před použitím jeho síťové a telekomunikační technologie v klíčové infrastruktuře státu, což jsou všechny důležité systémy a úřady počínaje IZS a konče třeba energetikou.
Huawei však není jedinou čínskou technologickou společností, která v Evropě nabízí podniková řešení. Co třeba taková Alibaba Group – čínská kopie amerického Amazonu, eBaye a PayPalu, která je už dávno nenapodobuje jen na poli internetových e-shopů (AliExpress), ale i v cloudové infrastruktuře.
Alibaba není jen AliExpress s cetkami za pár dolarů. Skupina buduje datová centra po celém světě a chce nabízet cloudovou infrastrukturu, do které se přesouvá stále větší množství podnikových serverů.
Zatímco Amazon v roce 2006 založil svoji dceřinou společnost Amazon Web Services, jejíž datová centra brzy poté začala používat jak celá generace nových startupů včetně Dropboxu, tak velké technologické ryby, čínská Alibaba investovala do svého Alibaba Cloud. V roce 2016 otevřela první evropské datové centrum ve Frankfurtu a loni druhé v Londýně.
Pokud přijmeme základní premisu, že z principu může být vzhledem k charakteru čínského politického a právního systému riziková jakákoliv tamní firma, která by se v našich končinách mohla dostat k důležité informační infrastruktuře (což není pouze státní sektor), nabízí se otázka, jak tedy pohlížet na tyto hráče, kteří postupně pronikají na západní trhy a často konkurují nižšími cenami, což jim dává prostor i k vítězstvím ve výběrových řízeních.
Lenovo
Jenže my v našem výčtu čínských technologických společností můžeme směle pokračovat dál, alespoň v nějaké míře totiž nabízejí B2B řešení prakticky všechny. Co třeba takové čínské Lenovo – největší výrobce počítačů na světě, které před lety od americké IBM odkoupilo nejprve divizi osobních počítačů, poté i serverů a v roce 2014 odkoupilo ještě Motorola Mobility od Googlu.
Ano, i Lenovo je čínská firma se všemi důsledky
Po aféře okolo Huawei si tu snad až kacířskou otázku klidně položme: Je Lenovo bezpečné? Nutno podotknout, že vazby Lenova na USA jsou díky akvizicím stále velmi silné a firma má doposud ve Státech silnou inženýrskou základnu.
Xiaomi
Zmínku si zaslouží ještě jedna čínská korporace, která si drží i na Západě velmi dobré renomé, a i když v našich končinách stále působí tak trochu startupovým dojmem, doma je to další drak rostoucí ohromným tempem, zkupuje malé asijské značky a má podobně jako jihokorejský Samsung a s trochou nadsázky prsty téměř v každém druhu výrobku, ve kterém bliká alespoň jedna LED – počínaje mobilními telefony a konče ikonickými chytrými rýžovary.
Ano, mám na mysli samozřejmě stále rozvětvenější korporaci Xiaomi, jejíž produkty už kopírují i samotní Číňané, a která si na Západě drží velmi dobré jméno snad i díky tomu, že u jejího zrodu stáli mimo jiné vysocí manažeři z čínské inženýrské pobočky Googlu nebo Motoroly.
Tencent
Jednou z nejtajemnějších čínských technologických firem nicméně nakonec není Huawei nebo Xiaomi, ale Tencent. Především proto, že se jedná o holding, který našel zálibu v investicích do obrovského množství západních technologických startupů.
Sídlo Tencentu v Šen-čenu
V Číně mu patří nejrůznější sociální sítě nebo třeba komunikátor WeChat, který si se svou miliardou aktivních uživatelů (především z Číny) nezadá s těmi největšími IM z našeho kulturního okruhu. A v USA mu patří třeba… Třeba několik procent v Tesle.
A pak ty stovky dalších fabrik z Šen-čenu a okolí
Kdo nám ještě do čínského výčtu chybí? Nejspíše těch pár set relevantních podniků s adresou v čínském Šen-čenu. Na sklonku 70. let to bylo jen malé město na křižovatce a dnes čínské Silicon Valley s nejméně 12 miliony obyvatel. Především je to však sídlo oněch asijských hegemonů jako Huawei a Tencent, ale sídlí zde také TP-Link, jeden z největších výrobců síťových prvků pro domácnosti i podniky.
Huawei si v Číně postavil repliku Českého Krumlova. Bude součástí nového sídla
Suma sumárum, technologická provázanost obou světů je dnes obrovská a nabízí se otázka, zdali byl případ Huaweie ojedinělý, anebo se bude seznam potenciálně-problematických čínských hráčů nadále rozšiřovat.
