Čech Michal Máslík byl už dvakrát zvolen nejlepším studentem Imperial College, druhé nejlepší univerzity na světě. Spolu se Slovákem Tomášem Virglem tam buduji nový projekt.
Connect.cz z Londýna: Britská Imperial College je společně s Cambridge druhou nejlepší univerzitou na světě. Nijak přehnaně velký kampus v luxusní a drahé londýnské čtvrti Kensington žije i o víkendu. Nároky na zejména studenty prvních dvou ročníků jsou tu obrovské, takže jsou laboratoře každý den otevřeny do půlnoci a knihovna dokonce nonstop. V nabité mezinárodní konkurenci lze slyšet i češtinu a slovenštinu. A ne pouze jako doplněk, Češi a Slováci tu zanechávají silnou stopu.
„Ze začátku je to hodně velké psychické vypětí,“ říká u piva v univerzitním baru mladý Čech Michal Máslík. Na Imperial College už třetím rokem studuje elektrotechnickou fakultu. Nenápadný absolvent Gymnázia Bohumila Hrabala v Nymburce říká, že třetí rok už psychický a časový tlak trochu polevil, první dva roky ale studenti často škole věnují třeba 16 hodin denně.
„Mezi studenty je tu neuvěřitelně velká soutěživost,“ souhlasí stejně starý Tomáš Virgl, který na Imperialu patří k poměrně početné skupince Slováků. „Tady nejde o to udělat zkoušky. Musíte být lepší, než ostatní. Deset procent lidí, kteří mají horší výsledek než ostatní, neprojdou,“ popisuje.
Nejlepší v ročníku
Oba dva mladíci problémy se studijními neúspěchy nemají. Tomáš Virgl patří k té lepší části studentů informatiky a Michal Máslík se dokonce dva roky po sobě stal nejlepším studentem ročníku. Podařilo se mu získat ceny Dennis Gabor Prize a Silvanus P. Thompson Prize s tím, že vysoce přesáhl průměrnou úspěšnost v testech. Za úspěch je tady považováno 70 procent, on dosáhl na 83,81, respektive 85,58 procenta.
Ze začátku je to velký tlak. Zleva: Tomáš Virgl a Michal Máslík.
„Já tomu učení zase tolik nedávám, takže nepatřím k úplné špičce, spíše tak k prvním 15 procentům. To Michal se učí pořád něco,“ směje se Tomáš Virgl. „To není tak, že bych se něco nuceně učil. Prostě mě něco ve škole zaujme, tak si o tom přečtu a naučím se víc. Baví mě to,“ reaguje Máslík. I v tom je podle něj klíč k tomu, že je ve svém oboru nejlepším studentem. „Hodně lidí kolem mě se strašně moc připravuje a diví se, že mám lepší výsledky. Ale znovu opakuji, prostě mě to, co dělám, baví. Na druhou stranu ale na mě mé výsledky vytváří určitý tlak.“
Přístup těchto dvou mladíků se v mnoha případech dost liší od přístupu, který na Imperial College a dalších prestižních univerzitách mají mnozí jiní studenti. Pro ně je špičkové vzdělání především vstupenkou ke kvalitnímu zaměstnání a pěkným výdělkům.
Projevuje se to během studií už na stážích. Hodně velká část lidí chodí pracovat do nedalekých kanceláří velkých britských a mezinárodních bank a dalších finančních institucí. Špičkoví technici a programátoři raději vyvíjí burzovní software a algoritmy za hodně peněz, než aby zkoušeli třeba vlastní projekty. „Je to takový evropský přístup. Lidé chtějí jistoty. Ve Státech se naopak studenti nebojí více riskovat,“ myslí si Virgl.
V Googlu a Merrill Lynch
Také mladé česko-slovenské duo už má za sebou práci v prestižních nadnárodních podnicích. Virgl několik měsíců působil v Googlu v Mountain View a New Yorku a Máslík zase chodil pracovat do londýnské City do banky Merrill Lynch. I český student přiznává, že ho zlákaly peníze. „Pro techniky není v Londýně zase tolik možností. A navíc, banky platí asi třikrát více,“ říká Máslík. Peníze jsou třeba, život v britské metropoli není levný.
Peníze na vybavení nejsou na Imperial College problém. Datový sál v laboratořích informačních technologií.
Roční školné na Imperial College stojí devět tisíc liber. Ještě zhruba před třemi lety to byly tři tisíce liber, po navýšení nicméně začala škola rychle stoupat ve srovnávacích žebříčcích a kvalitě výuky nahoru. K těmto nákladům je navíc nutné připočíst platbu nájmu, stravování a další věci nutné k životu. Ubytování na kolejích v Kensingtonu mají k dispozici pouze studenti prvního ročníku.
Studenti Imperial College jsou každopádně k zapojení do praxe vyzýváni a povzbuzováni. Škola přímo s průmyslem navazuje úzké vztahy. Celý podzim je například na univerzitním kampusu možné vidět takové menší veletrhy – každý týden se zde prezentují firmy z dané oblasti a nabízí studentům uplatnění. Ve třetím ročníku je pak nutné při škole zvládat i půlroční praxi. „My jsme v podstatě pro školu zákazníci, takže nám velice vycházejí vstříc a přímo se nás ptají na názor,“ popisuje Tomáš Virgl.
Zaměření na studenty je možné nejenom díky školnému, ale také díky tomu, že jich na jednotlivých fakultách není přehnané množství. V jednom ročníku informatiky je kolem 150 lidí, na elektrotechnice pak asi 120 lidí.
Problém? Málo místa a barů
Financování studia je možné nejenom díky možnosti získat kvalitní stáže. Britská vláda pro studenty z Evropské unie zřídila agenturu, která jim ve formě půjčky školné platí. Splácet se začíná až při zapojení do pracovního procesu a i potom je zde několik dalších „úlev“ – existuje třeba promlčecí lhůta 20 let, nutnost dosáhnout nad britskou minimální mzdu a podobně.
Počítače se tady často obměňují a každý si spouští vlastní virtuální a na dálku doručovaný stroj.
„Když jdu přes léto na tři měsíce pracovat do Googlu, zaplatí mi to tady v Londýně roční náklady,“ říká Virgl s tím, že ovšem patří ke studentům, kteří mají také stipendium. Michal Máslík stipendium nemá, zároveň si ale nebral ani půjčku. S placením pomáhá nejenom práce u Merrill Lynch, ale také rodina.
Vysoké školné se kromě kvality výuky projevuje také v samotné vybavenosti a připravenosti školy. „Jediné, s čím je tu problém, je prostor,“ shodují se mladí studenti. Kampus Imperial College leží ve čtvrti, kde jeden byt může vyjít třeba na 40 milionů liber, a není kam růst. I to je důvod, proč tu nelze najít ani mnoho barů a restaurací, kde by se mohl odehrávat aktivní studentský život.
S technickým zázemím ale rozhodně není problém. Počítače a další nástroje v laboratořích se neustále obměňují a serverová místnost v laboratoři pro studenty IT dosahuje velikosti, kterou lze srovnat s mnohými běžnými datovými sály v Česku. Při prohlídce školy je možné obdivovat mnoho věcí, třeba dekret podepsaný královnou či místa, kde působili zdejší absolventi a nositelé Nobelovy ceny (třeba vynálezce penicilinu).
Google už není cool
Michal Máslík a Tomáš Virgl jsou zajímavá dvojice. Každý má úplně jinou povahu, jsou jako oheň a voda. Mladý Slovák je extrovert více od rány, Čech naopak jeho projevy mírní a působí klidněji. „Myslím, že se dobře doplňujeme,“ smějí se. Oba studenti spolu bydlí a chystají společný projekt. Práce na něm by mohla ukončit jejich práce pro světové korporace. „Google už není cool, tam už nepůjdu,“ navazuje Virgl.
Na půdě Imperial College je možné narazit na spousty artefaktů a upomínek úspěchů tamních absolventů, třeba jako poctu vynálezci holografie.
Tomáš Virgl v Googlu působil v serverové divizi a „přičuchnul“ si k tomu, jak tento gigant staví vlastní hardware a datová centra. Michal Máslík se zase aktivně zabývá elektronikou a čipy. Tak nějak logicky tedy společně přišli na technologii, ze které by chtěli udělat produkt a pokud možnost i samostatnou společnost.
Nápad je prozatím ve fázi zhotoveného designu, algoritmů, simulací a principů fungování. Půjde v podstatě o samostatný čip, logický obvod, určený pro takzvané content delivery networks, tedy CDN sítě. Pomocí nich se skladuje a doručuje internetový obsah. Jde o to, aby tyto sítě byly co nejrychlejší. Klasická řešení ale často mají takzvaná úzká hrdla, mnohdy na úrovni komunikaci mezi procesory, síťovými čipy, ethernetem a tak dále.
FPGA čip, který Máslík s Virglem chystají, má komunikovat přímo s ethernetem a tyto neduhy odstranit. „Na jedné desce velké asi jako Raspberry Pi jsme schopní obsloužit až milion uživatelů,“ říkají.
Nedostatek lidí
Mladíci se v současné době snaží pro své aktivity najít vhodného partnera. Slovák během svého působení v Silicon Valley získal kontakty na giganty v CDN oboru EdgeCast a Akamai. Kluci se také chtějí spojit se Zdeňkem Cendrou, jehož CDN77 rychle roste. „Potřebujeme naše nápady otestovat v praxi. Žijeme totiž v takové uzavřené akademicko-technické bublině a je možné, že to, co řešíme, ve výsledku není třeba,“ říká Virgl. „Čísla nám teď sedí, máme i další možnosti využití, ale potřebujeme někoho z praxe.“
Peníze na náš projekt nepotřebujeme, chybí nam lidi. Zleva: Tomáš Virgl a Michal Máslík.
Realizace zajímavého projektu naráží ještě na jeden problém – nedostatek lidí, kteří by se na něm chtěli podílet. Jak už naznačovala pasáž o evropských studentech, kteří raději volí jistoty a dostatek peněz, najít na univerzitě lidi, jež by chtěly být součástí nejistého podniku, je velký problém.
„Všichni, se kterými se bavíme, nám chtějí dát peníze. Ty ale nepotřebujeme, my potřebujeme lidi. O ně ale musíme soupeřit s Googlem, Microsoftem či bankami. Za malý plat či podíl se k nám nikomu moc nechce,“ říkají Máslík s Virglem.
Tak jako tak, oba studenti chtějí do pár měsíců přijít s vlastním prototypem. Věří tomu, že byznys s čipy je uzavřený a částečně monopolizován Intelem, Qualcommem a ARMem a že musí přijít někdo, kdo tuto praxi naruší. „My říkáme, že je na čase dělat hardwarovou firmu jinak. Softwarová oblast už má svůj open source a cloudy s nízkou vstupnou bariérou, hardware ještě nic tak zásadního nemá.“
Oba kluci přemýšlí také o tom, že by tento projekt šli rozvíjet do Číny. Michal Máslík se už mandarínsky domluví, do Asie poměrně často cestuje (jednou i tři týdny vlakem) a celá ta oblast se mu velice líbí. A právě v oblasti čipů je Asie jedno ze zásadních světových epicenter. „Život něco přinese. Jsme ve fázi, kdy si kdykoliv dokážeme vydělat dost peněz. Musíme ale zkusit něco svého,“ uzavírá Virgl.
ČVUT a Cisco žádají o společný patent, spolupráce funguje
